Horkýže Slíže - bláznivý punkrockový mejdan v Akropoli.
Dosavadní úspěch „horkýžácké" šňůry potvrzovala i cedule na vstupních dveřích klubu Akropolis, která už zdálky upozorňovala návštěvníky, že je „dnes vyprodáno". Na chodníku tak přešlapovalo několik zklamaných fanoušků, kteří zoufale čekali na to, jestli jim někdo přijde nabídnout lístek. Nepřišel nikdo - uvnitř už totiž Cocotte Minute rozjíždeli svůj disko-metalový gig.
„Kokoti" zpočátku vsadili na nové pecky z alb Sado Disco a Sado Disco vol. 2. Zazněly skladby jako 1-2-3 vpřed!, Nenávist nebo Sado Disco. Fanoušci této pražské bandy si ale přišli na své i při už kultovních písních Kopem a Czeko. Kapela hrála v nové sestavě, v níž se změnil bubeník a ubyla jedna kytara. Člověk by si mohl myslet, že chybějící kytarová linka negativně ovlivní výsledný zvuk. V případěCocotte Minute to tak rozhodně neplatilo. Nasamplovaná smyčka doprovázející jednotlivé skladby skvěle doplnila chybějící nástroj a navíc přidala i další efekty, takže výsledek byl možná ještě lepší než kdy dříve. Ke konci zazněla proslulá píseň Měl bych tě sejmout, v níž druhý hlas doplnil Kuko - frontman hlavní kapely večera. Zpěvák Zeller popřál fanouškům „bezpečný skupinový sex" a zakončil tak pětačtyřicet minut dlouhý čas vyhrazený pro předkapelu.
Po přestavbě pódia nastoupili Horkýže Slíže a v už totálně narvaném klubu bylo hned poznat, kdo je tady hlavním vystupujícím večera. Fanoušci přivítali své bratia zo Slovenska hlasitým řevem a bláznivá punkrocková párty začala. Úvodní skladby jako Brďokoky, Telegram nebo Líza a Wendy odstartovaly tu správnou vřavu pod pódiem, skákalo se ale i na horním balkónu. Ke skladbě Emanuel Bacigala byl přizván i zpěvák Zeller, takže refrén „Já toho Bacigalu zabijem" byl ještě ostřejší.
Jak čas běžel, ubývalo vína v Kukově láhvi, až musela být vyměněna za druhou. Logicky tak přibývalo hospodských vtipů a narážek mezi jednotlivými písněmi. Nejvíce fanoušky pobavil, když se snažil pít z ještě zazátkované flašky. Celou situaci dokončil dotazem, zda si někdo v klubu při koupeli sedá na špunt a na dotaz kytaristy, zda on ano, odpověděl: „Ja sa sprchujem."
„Horkýže" zahráli legendární kusy jako Malá Žužu, A já sprostá, Refrén nebo Holandská. Samozřejmě si neodpustili ani novou a svým názvem kontroverzní skladbu Mám v piči na lehátku. Vystoupení trvající déle než hodinu a půl se neslo v pekelném tempu. Ke konci se už v klubu téměř nedalo dýchat, což paradoxně potvrzovalo, že se koncert povedl.
I v Česku si slovenští Horkýže Slíže vybudovali velkou fanouškovskou základnu, která zná jejich písně a na jejich koncertech neskutečně paří. Našláplá tour a dva dny po sobě vyprodaná Akropole to jenom potvrzují.
