Horkýže Slíže: Čeští fanoušci jsou tolerantnější

Nahrávka 54 dole hlavou bude na t-music ke stažení od 1. října. Deska a stejně tak i pilotní singl Gándhí Máhatmá, jehož klip můžete v předpremiéře zhlédnout na našem portálu, odkazuje svými náměty na Indii a především pak indickou knihu lásky Kámasútra.

Už příští úterý 6. října navíc Horkýže Slíže odstartují svou t-music tour (bližší informace). Jejím vrcholem bude závěrečný koncert v Praze (21. 10., Incheba Arena). A nejen to jak se do české metropole těší, nám prozdradil Peter Hrivňák alias Kuko.

Začneme tradičně, jak se máš?

Mám se dobře. Úplně super. A jsem šťastný, že jsme to dodělali. Všechno to napětí opadlo.

Je to na tobě vidět, jsi takový uvolněný... Měli jste asi co dělat, abyste to stihli.

Bylo to s hodně odřenýma ušima.

Jako první slovenská skupina jste naskočili do konceptu „Dej, kolik myslíš, že si kapela zaslouží." Proč jste do toho s t-music šli? Je to docela risk, ne?

Určitě je to risk. (přemýšlí) Je to moderní a nevím, jestli to za pár let nebude samozřejmost. Dneska je potřeba být revoluční a vyzkoušet takovéhle věci. Navíc to může udělat i malá kapela - bez reklam a zavěsit si to na svou stránku. Ale promo je samozřejmě taky důležité, aby si toho, co děláš, lidé všimli. Byli jsme u EMI, ale ty prezentují desítky interpretů, takže to není úplně intenzivní... I proto si tuhle desku vydáváme sami.

Nebojíš se toho, že když to takhle necháte na netu ke stažení, klesnou pak tržby z fyzického prodeje?

Je potřeba vymyslet něco navíc, to máš třeba v bookletech. My na cédéčko navíc přidáme i čtyři bonusy.

Jsou typy lidí, kteří dávají přednost cédéčkům - kouzlo bookletů a placky samotné je pro ně prostě zásadní. Pak jsou ti, kteří si to stáhnou a nic jim nechybí. Ty se řadíš kam?

Já bych si to asi stáhnul... i ze zvědavosti. A potom bych si desku normálně koupil. Ale kdyby byla špatná, tak bych si ji samozřejmě nekoupil...

Kdo myslíš, že dá víc - Češi nebo Slováci?

(přemýšlí) To opravdu nevím. A je to pro mě druhořadá věc. Řekl bych, že Slováci se dost mění, kdežto český národ je takový přehlednější. Fanoušci jsou tu tolerantnější a zůstávají s  kapelou, i když se jí některé album nepodaří. Na Slovensku jsou přísnější. Tam máš fanoušky - a najednou je nemáš. Z roku na rok. Hned se otočí jinam. Na jednu stranu je to dobré, protože nesmíš zaspat. Ale na druhou je to docela nepříjemné...

Všude se mluví o krizi v hudebním průmyslu. Myslíš si, že tohle digitální vydávání je šance do budoucna?

Myslím si, že kapely našeho typu, které baví lidi, krizi tolik nepociťují. Jsem rád, že se na naše koncerty chodí... Navíc si myslím, že každá krize má svůj konec, ekonomika stoupne, jak v Čechách tak na Slovensku. Ale když mluvíme o stahování, je to určitá novinka...

Pojďme k vašim klipům - v těch hodně rádi ujíždíte a vždycky uděláte něco výrazného.  Podobně je to i u Gándhího. Zajímalo by mě, jak vzniklo tohle video - čí to byl nápad?

Když ve studiu děláme album, tak si pak sedneme a jednoduše vybereme, k jaké písničce uděláme klip. Někdy je to dost těžké, člověk nemá představu. Měl jsem nápad, jak udělat Trápny vietor, ale u Gándhího jsem nevěděl. Potom jsem se bavil s Danem Kvasnicou, který nám dal námět na Indii, který zapracoval i do obalu a vyšlo nám, že by to mohly být naše tváře s nějakými těly. Sháněli jsme animátora a narazili na jednoho, který to udělal dobře, rychle a levně. Takže to dopadlo skvěle... Akorát si teď nemůžu vzpomenout na jeho jméno... (smích)

Gándhí je tak trochu váš guru?

Gándhí Mahatmá... Když jsem psal text, vyjmenoval jsem tam různé polohy, které jsem si vyhledal na internetu - lotos, bambus, lžíce, na hada... (smích) Orel, Venuše - to jsou zkrácené názvy těch poloh. Ale pak jsem nevěděl, co dát do refrénu. Chtělo to něco, co dobře zní. A Gándhí Mahatmá zní dobře. Je to sice Ind, který je politik a nemá s Kámasútrou nic společného, ale mně se to líbilo. Prostě jen takový výkřik... Tak jsme z něj udělali milovníka, který tyhle polohy praktikoval. Někteří kouleli očima... Rozhodně jsme to ale nemysleli špatně. A dokonce jsem tam dal i jeho dceru, a to už jsem to úplně zasklil...

Kdo psal texty?

My jsme úplně demokratická kapela. Na album píšu já, ale samozřejmě za pomoci všech ostatních.

A italský text je čí?

Ten dělala Máriova sestra Maja. Napsali ho u piva, dal jí téma a ona ho pak zpracovala. Umí dobře italsky.

Máte tam i písničku o Česko-Slovenské Superstar. Sleduješ ji?

Ano, musel jsem se trochu inspirovat... (smích)

Kdyby ti nabídli, ať jdeš do poroty, vzal bys to?

Asi ne. Nemám ten dar. Tam musíš mít nějaký projev a já mám občas problém něco hodnotit. Na to jsou lepší adepti.

Jak se těšíte na turné? Které město je tvým favoritem?

Těšíme se. A město - ani nevím. To jsou těžké otázky. (přemýšlí a projíždí seznam) Těším se na Prahu, tam to bude hodně velké. Ale mám rád i Pardubice, jsou blízko Hradce, kde je Rock For People - a jsou tam skvělí lidé. Ale silní fanoušci jsou tradičně v Ostravě a v Brně.

Na jakou písničku z nové desky se těšíš naživo nejvíc?

Určitě na Žúrku. Má takový zvláštní text... Snažil jsem se napodobit jednoho zpěváka a i když mi není v některých pasážích moc rozumět, absolutně to nevadí. Když jednu dvě věty pustíš, pořád se tam něco děje. Jeden hodil šavli, druhý byl zhulený, nějaká holka rabovala ve špajzu roládu, další zadupal koláč do koberce. Zdola bouchal soused, zavolal policajty... Další holka měla lupy, padaly jí na gauč, kdosi přišel a myslel, že je to fet a nasál to nosem... (směje se) Je to hovadina. Ale mám ji rád, líbí se mi hlavně refrén: Včera jsem přišel domů dnes a nechte mě bejt...

Takovýhle stavy míváš to často?

No, většinou když se včera začne, končí se dneska...

A poslední otázka - ty osobně, když se tak zamyslíš, za jakou desku jsi dal ve svém životě nejvíc?

Za Stinga, ještě s Police - stál 800 slovenských korun, což bylo tehdy fakt hodně. A vlastně ani nevím proč. Koupil jsem si věž a k tý si prostě musíš koupíš jedno cédo. V obchodě už zavírali a Police byli první, co bylo po ruce... (smích)

Fotogalerie: Iva Marešová