Sázavafest 2011: Hvězdami pátečního programu Irie Revoltés a Alphaville, Kosheen "nepřekvapili"
Páteční program Sázavafestu sliboval zajímavou podívanou a pár otazníků. Tím největším byl set německé kapely, u které není přívlastek legendární sice úplně na místě, zároveň ale není až tak od věci - Alphaville. Ve hře bylo hned několik variant, jak se budou tihle padesátnici prezentovat. Tou první byl více či méně vyčichlý revival sebe sama postavený z deseti procent na hitech a devadesáti na vatě. U podobně letitých kapel běžná praxe...
Příští rok třicetiletá banda ale publikum hodně rychle přesvědčila, že do téhle sorty hudebních fosílií nepatří. Jasně, jejich setlist byl vystavěný na čtyřce velkých hitů Forever Young, Big In Japan, Sounds Like A Melody a Dance With Me. Ani další písně však nepostrádaly potřebnou šťávu. Tu jim vydatně čepoval sedmapadesátiletý zpěvák a tahoun Marian Gold, toho času už bez květáku na hlavě, zato s neskutečnou energií. Sečteno a podtrženo - Alphaville se uvedli jako hodně milé překvapení, nad kterým už bezpochyby dost lidí ohrnuje nos. Neoprávněně.
Těžko vyplodit něco smysluplného ke scéně s nálepkou „Czech Made" - Nightwork, Monkey Business, Vypsaná fiXa... To už tu bylo milionkrát a milionkrát i bude. Holt kapitola domácích festivalů, která se stala tradicí a když už je tou tradicí, nebude na žádné podobné akci chybět. Na druhou stranu se právě Sázavafest snaží každoročně přijít s nějakým zajímavým hudebním spojením, což je sympatické. Letos vyrukoval s Darou Rolins a Danem Bártou, kteří dokázali, že jsou nejen „sexy tanečníky"...
FOTO: Sázavafest - den druhý, 5. 8. 2011
Podle line-upu byli největší hvězdou pátečního večera Kosheen - ti se u nás v posledních letech míhají víc, než je zdrávo. Jejich koncerty tak postrádají onen punc nevšednosti. Letos ale bristolská trojka přijela s materiálem z nové desky Independence. Tomu věnovala začátek svého setu. Kam se poděly slibné drum'n'bassové začátky? Do pryč... Co se kapele nedá upřít, je její schopnost interakce s fanoušky, zpěvačka Sian Evans neztrácí nic ze svého charizmatu. Někomu to k radosti stačí, někomu to přijde jako zatraceně málo...
Zlatým hřeb(c)em večera se tak stala multikulturní smečka Irie Revoltés, která předvedla, jak že se dá energie ze studiových nahrávek přenést i na pódium. Označení výbušné je pro tuhle kapelu málo. Jeden ručník nezůstal suchý. Zkrátka dokonalé zakončení druhého festivalového dne, které však rozhodně nefungovalo jako ukolébavka.
