I Candy Dulfer se někdy utne
Pro většinu lidí, i přestože už několikrát v Česku byla, jméno Candy Dulfer bude velkou neznámou. Naprostá většina z nich však bude znát megahit Lily Was Here, který jako milostnou promluvu mezi mužem (kytara) a ženou (saxofon) nahrála s mužskou částí Eurythmics Davem Stewartem. Tuto slavnou melodii zná téměř každý, málokdo si však uvědomuje, kdo je vlastně autorem a interpretem. Candy Dulfer má za sebou i hraní s Madonnou, ale zejména je pravidelným hostem Prince. V podstatě je součástí jeho skupiny The New Power Generation. Tam najdeme i slavného Macea Parkera, který zakončí letošní festival Colours of Ostrava. S trochou nadsázky se dá říct, že Candy Dulfer je takový Maceo Parker v sukních.
Novinkové album Candy rozdělila do dvou částí. První funkova část má dvanáct písní a najdeme tady převážně mix funku a R&B. Stylů tu je ale opravdu více. Například skladba True & Tender se nese v karibském reggae rytmu. Candy Dulfer na novince zní na jednu stranu velice moderně, využívá trendy robotické hlasy a prvky současného R&B. Na druhou stranu občas zní až moc jako eurodisco, což může velmi záhy působit zastarale a směšně. Taková je například skladba Finger Poppin'. O prvním disku se dá říct, že začíná velmi slibně. První tři skladby (First In Line, My Funk a Step Up) naznačují, že by mohlo jít o výjimečné album nizozemské krásky. Zbytek ale ztrácí a zní i uměle. A i přestože se jmenuje Funked Up, je to její možná nejméně funková deska. Alespoň jde-li o klasický dřevní funk, který dnes už zní trochu retro, ale který má na jejích koncertech největší odezvu.
Druhý disk nazvaný Chilled Out obsahuje spíš relaxační melodie určené na pozdní noční hodiny. Candy Dulfer je brána nejvíce jako jazzová muzikantka, která semtam má co do činění s popem. Bohužel ani na druhém pomalejším disku moc jazzu, který by stál za poslech není. Těchto deset písní je na vytvoření určité nálady, což je od hudebníka takového formátu, jakou je Candy Dulfer, trochu málo. Řečeno natvrdo druhý disk prostě tak trochu nudí. Zaujme snad jen bossa nova Oda Al Vino.
Z obou disků se dají vybrat skladby tak, že by vzešlo povedené obyčejné album. Funked Up & Chilled Up je deskou, která obsahuje až příliš vaty. Ještě horší je ale občasný eurodiscový sound. To, co dnes může znít cool, zítra může být neposlouchatelné. Candy Dulfer pro mě i po této desce zůstává dámou, jejíž největší kvality lze slyšet na koncertech. Svědčí o tom i její dvě živé desky - Live In Amsterdam a Live At Montreux.
*6/10
