I v době krize Jamie Cullum zůstává jistotou
Jednou ze skladeb, kterou Češi poznali dříve, než deska The Pursuit vyšla, je první singl I'm All Over It. Píseň s pravidelným rytmem, který je párkrát narušen, má chytlavý popěvek v refrénech. Asi i proto byl vybrán k propagaci nenáročně náročného alba. Tempo udávají chvíli bicí, chvíli piano. Singl patři do svižnější poloviny a má podobnou funckci jako Get Your Way na Catching Tales. Tedy upoutat a zaujmout natolik, aby posluchač neodešel a chtěl slyšet zbytek.
Pro mnoho lidí bude příjemným překvapením vyslechnout Rihannin hit Don't Stop The Music v jazzové úpravě mladého Brita. I tuto coververzi už Ostraváci mohli vnímat na Colours, kde Jamie předvedl ještě jednu Rihannu, a to pecku Umbrella. Existence těchto předělávek dokazuje, že pop není až takové bahno, jak se říká, a že strašně moc záleží na hudební produkci. Zkuste schválně obě verze porovnat.
Nejmodernější kabát oblékla Mixtape. Vzdáleně připomíná další ostrovní velikány Coldplay, ale pořád se ani zde nezapře genialita jazzového mladíka. O hladké plynutí se starají z velké části smyčcové nástroje. Z rychlejších věcí určitě zaujme ještě You And Me Are Gone, která podobně jako první singl stojí především na bicích a piánu. Od prvního tónu lze cítit vliv ulice. Jakoby se parta lidí chopila nejrůznějších předmětů a začala odbouchávat rytmus, do kterého se Jamie napojí hrou na piano. Navíc na první poslech až klackovitě zpívá, přesto je ve svém výkonu precizní s absolutně bezchybným frázováním. Svůj talent nechá naplno rozeznít zhruba v půlce pětiminutové skladby svým jedinečným sólem na piano.
Půvabné soulové cítění zpěvák a muzikant ukazuje v Love Ain't Gonna Let You Down. Hlavní roli zde má nakřáplý zpěv, který jen velmi nenásilně doprovází hudební nástroje. Na síle písni přidává plíživá gradace, jak v postupně naléhavějšímu zpěvu, tak v doprovodné muzice. Ke konci se přicházejí i žesťové nástroje.
Stejně jako předchozí Cullumovy desky i The Pursuit je prošpikována pomalejšími věcmi, kde hrají prim dvě největší přednosti neškoleného umělce. Těmi jsou precizní hra na piano a hlasový projev. Tyto nahrávky navozují velice intimní pocity. A vyloženě nabádají k otevření lahve dobrého červeného vína.
Jamie Cullum s The Pursuit pokračuje v cestě, kterou započal již dříve a zase vystoupal o krůček výše. Dokonale spojuje populární hudbu s jazzem. Pohybuje se na ostré hraně kvality. Stačilo by se posunout o píď vedle a připodobnil by se Michaelu Bublému, který prezentuje velice dobře zabalený pop. Jamie Cullum je přece jen o několik tříd výš. Jeho hudba se také třpytí a má různá pozlátka, přesto je jejím základem jedinečnost Cullumovy osobnosti.
9/10*
