Imodium: Už jsme si ledasco vyžrali

Začnu obligátně - máš radši sudý nebo lichý neděle?

Já především neděle neměl rád! A je jedno, jestli jsou sudý nebo lichý! Jsou to nejpodivnější dny celýho týdne. Ale zase jsem na nich nejlíp vypozoroval, jak se měním. Kdysi dávno mě štvaly, protože se táhly a považoval jsem je za zbytečné. Pak přišlo období, kdy jsem se při nich rád procházel po městečku Broumov, ze kterého pocházím. Teď jsem ve fázi, kdy mám neděli jako odpočinkovej den. Naprosto odmítám cokoliv dělat. Jen se válím, pustím si film nebo navštěvuju své nejbližší. Nicméně pořád platí, že jsou to zvláštní dny a jsem zvědav, co mi v budoucnu ještě přinesou. (smích)

Jsou typy lidí, kteří dávají přednost cédéčkám - kouzlo bookletů a placky samotné je pro ně prostě zásadní. Pak jsou ti, kteří si to stáhnou a nic jim nechybí. Ty se řadíš kam?

Jednoznačně do té první kategorie! Mám rád věci, které si mohu osahat, navíc nejen hudba ale třeba i booklet dokáže být uměleckým dílem! Ale možná jsem stará škola... (smích) Navíc jsem k Vánocům dostal od kamaráda Jardy gramofon a úplně mu propadl. Je to obrovská romantika. Jsem rád, že jsi zmínila Vypsanou fiXu, připomnělo mi to, že bych měl rád na vinylu i je, snad jsou ještě k dostání.

Imodium na t-music: Zaplať kolik chceš

Všude se mluví o krizi v hudebním průmyslu. Myslíš si, že právě digitální vydávání je šance do budoucna?

Tohle je pořád téma, kterému úplně nerozumím, nebo přesněji - neumím se k němu vyjádřit. Jestli je to pořád začarovanej kruh nebo už existují určitá řešení... Jedna věc je, jakým způsobem, tedy lidem, muziku nabízet a pak, jak ji k nim dostat. Druhá věc, kterou jsem už zmínil, je, že ať už to bude něco virtuálního nebo fyzického, člověk by si měl být vědom, že jsou za tím minimálně peníze, které se alespoň do nějaké míry mají vrátit. Jinak to není férová hra. I proto se teď mnohem důležitějšími staly koncerty! Je to nejlepší moment, jak lidem svoji muziku nabídnout, zároveň ji odprezentovat... A ruku na srdce, dotyčný má v tu chvíli větší zodpovědnost album ohodnotit a zaplatit za něj, než když sedí doma u počítače a stačí mu dvakrát kliknout. Je jasné, že v ten okamžik si to neuvědomuje.

Můžeš mi říct - nejvtipnější, nejvyhrocenější a nejvíc šokující zážitek ze studia?

Už tím, že jsme snad poprvé v kuse „žili" pohromadě skoro 14 dní, vznikla spousta vtipných situací. Pokud něco nehořelo nebo jsme zrovna nebyli "rozjetý", tak jsme si jasně stanovili, že začneme pracovat v deset ráno a skončíme v deset večer. Jakmile padla, bavili jsme se jakýmkoliv možným způsobem, sehnali jsme kultovní Family Games - to jsou ty oldskul TV hry ala Super Mario, nebo jsme koukali na koncerty a filmy a hráli různý hry. Vyhrocených situací bylo několik. To když třeba v jeden moment selhávala technika... Přeci jen jsme nebyli ve studiu, ale v divadle, kam se všechno muselo nainstalovat. A šokující? Věř, že šokující je každé ráno vidět Daniela! (smích)

1. část rozhovoru: Samozřejmě, že kluci pláčou

Jaká písnička se rodila nejsložitěji?

Myslím, že všechny měly podobnej časovej průběh. Ovšem, a to vím jenom já, píseň Polarity byla otextovaná na poslední chvíli a stejně tak i dozpívaná. Muzika byla dávno hotová a dokonce i smíchaná, chyběl jen zpěv. Když pak teklo do bot, sednul jsem v sedm večer nad text. O půlnoci byl hotovej a v sedm ráno další den jsem zpíval ve studiu. Tahle časně jsem ještě nikdy nezpíval a už nikdy zpívat nebudu! (smích)

Kdo je Ellie?

Imaginární postava. Na každé desce nějakou mám. Nebo mám alespoň určité vzkazy někomu imaginárnímu. Strašně se mi líbí jméno Bella a chtěl jsem ho použít, než jsem na poslední chvíli k mému neštěstí zjistil, že se tak jmenuje hlavní hrdinka aktuálního teenagerovského filmového hitu Stmívání nebo Svítání? Stmívání myslím... (smích) A byl by z toho zase průšvih. Už jsme si ledasco vyžrali za Koníka, pak za Žiletku, teď by to byla Bella. Ačkoliv počítám s tím, že si stejně zase něco vyžerem, i za tuhle desku... (smích)

Porovnejte hudební vkus jednotlivých členů Imodia

Sestavte si kompilaci Kárlem

Na intimnější části 2CD hostují Honza Křížek, Martin Zeller nebo Michal Hrůza, jak ses k nim dostal?

Především všichni tři hosté, tedy i Martin Zeller, jsou mí velmi blízcí přátelé! S Honzou mě spojilo rádio Rockzone, které rádi společně boříme... (smích) S Martinem se známe dlouho - už je to nějaká doba, kdy jsme se začali s našima kapelama potkávat nejen na podiu. A s Michalem, když pominu to, že to byly naše první větší koncerty právě třeba s Ready Kirken, jsme se potkali ve zvláštní moment, na který do smrti nezapomenu. Oba jsme prožívali nějakou osobní tragédii, prokecali jsme celou noc a každý to svoje trápení vysypal. Prostě na sebe narazili dva lidi, kteří v ten moment potřebovali s někým mluvit. Od té doby jsem rád za každý moment, který můžu s Michalem strávit. Zvláštním způsobem mě vždycky uklidní a zpomalí mě. Po každém setkání s ním se dlouho usmívám, ať už ve tváři nebo uvnitř. V duši mám klid. Proto jsem rád, že mám na desce lidi, se kterými rád trávím čas, kterým naslouchám, radím a bavím se s nimi.

A poslední otázka - křtít se bude dvakrát - v Praze a doma v Broumově. Pro Music Bar anoncujete hosty - můžeš mi říct pár indicií, kdo tam asi bude?

Pokud se všechno časově skloubí, rád bych na křtu viděl hosty, kteří se podíleli na desce. Všechna jména v rozhovoru padla. (smích)