Incognito - koncert se vším všudy a ještě s něčím navíc
Sem tam se to stává, že jdete na koncert, nic moc od něj nečekáte, ale mile vás to překvapí. Acidjazzoví Incognito mě nejen potěšili. Nadchli mě a teď neposlouchám nic jiného. Pár minut po čtvrt na deset se v pondělí na kulatém pódiu Lucerny Music Baru zjevil Tony Momrelle, jeden ze tří hlavních hlasů a spolu s kapelou spustil Solar Song. Chytlavý song ve funky rytmu, který si hned získal publikum a pak už vše bylo jednoduché. Lucerna Music byla k prasknutí naplněná a posluchači předvedli, jak se umíme ovacemi odvděčit, pokud kapela umí.
Netrvalo to dlouho a na řadu přišly i dvě čokoládové vokalistky, jejichž výkon byl naprosto strhující. I nyní, když jsem stále v pokoncertním opojení, stále na studiových albech Incognita hledám tu neuvěřitelnou parádu. Koncert byl skvěle sestaven. Všichni zpěváci se krásně prostřídali a vydali ze sebe to nejlepší. Jean- Paul "Bluey" Maunick, zakladatel a pilíř Incognita, se předvedl jako famózní dramaturg. Byl také hlavním řečníkem a nadšené obecenstvo vybudil ke zpěvu, jaký jsem na koncertě v České republice snad ještě neslyšel.
Výkon muzikantů podtrhoval vydařený večer. Za všechny bych vypíchl zejména bubeníka Petea Raye Biggina, který po celý koncert skvěle vedl desetičlenný tým Incognita a publikum dostal do varu při několikaminutovém sólu, které bylo součástí přídavku. Nenápadně výstřední klávesista Matt Cooper se také několikrát svými šílenými jazzovými výstupy předvedl v nejlepším světle. Hra všech, jak muzikantů tak vokalistů, by stála za pochválení, ale do třetice bych ještě chtěl vyzdvihnout dechové trio, které kromě toho, že své party ovládalo naprosto dokonale, bavilo diváky svými tanečními kreacemi. Perfektně parodovali pro funk tolik typické taneční kroky všech dechových sekcí. Navíc s tímto blbnutím začali přesně v momentu, kdy jsem si říkal, že ten koncert má vše, kromě nějaké taneční choreografie.
Incognito se také předvedli jako dobří hostitelé. Při jejich nejznámější písní Still A Friend Of Mine pozvali na pódium české duo Yellow Sisters, které kapelu podželo zejména v refrénech. Kapelník Bluey nezapomněl Češky mezi sebe pozvat i při dojemných závěrečných děkovačkách, které byly opravdu srdečné. Kapela ale nemohla přidávat donekonečna. Bluey se omluvil, že jsou opravdu velice unavení a vyjádřil radost, jakou díky pražskému koncertu měl. Po jeho dlouhém proslovu o lásce a míru byl koncert ukončen puštěním CD s písní One Love od gurua reggae Boba Marleyho.
To, že se koncert nadmíru vydařil, potvrdilo i sympatické gesto při písni Morning Sun, kdy se čtyři členové vyměnili se svými kolegy a usedli každý za jiný hudební nástroj, než je u nich obvyklé. Bluey se chopil mikrofonu a v tomto přeskupeném složení odehráli celou skladbu. Když je někdo muzikant, hned se to pozná.
Nadmíru povedená šou accidjazzového Incognita mě přesvědčila o několika věcech. Zaprvé, že i Lucerna Music Bar lze celkem obstojně ozvučit, a že Incognito jsou opravdu velkou kapelou. K tomu všemu bylo pěkné, pro mě po delším čase, vidět narvaný Lucerna Music Bar k prasknutí.
Setlist: Solar Fire, Who Needs Love, Talking Loud, Deep Waters, Without You, N.O.T., When The Sun Comes Down, Step Aside, Colibri, Still A Friend Of Mine, Stone Cold Heart, Reach Out, Morning Sun, Don`t You Worry Bout A Thing, Everyday, Nights Over Egypt, Always There, I Hear Your Name
Incognito, Lucerna Music Bar, Praha, 2. března 2009
