JUGI z UDG BLOGUJE: Jako Dáda:)

Jugi | 29.07.2011 | Blogy

Článek z magazínu se mi líbí Článek z magazínu se mi líbí

Líbí se 3 uživatelům. Všichni, kterým se Článek z magazínu líbí

Poslední weekend přinesl lehce netradiční koncertování. Kamarád Tomáš, který přes prázdniny dělá vedoucího na letním táboře, si vyčíhal termín, kdy budeme mít cestu kolem a přesvědčil nás, abychom se přijeli dětem ukázat, potažmo jim něco zahrát. Nebyli jsme o jeho nápadu úplně přesvědšeni a to hlavně z toho důvodu, že jsme si nebyli jistí tím, zda takhle malé děti UDG vůbec znají, tedy jestli o naši návštěvu někdo stojí.

Dlouho jsme jeli lesem, pak projeli brodem (docela andrenalin) a ocitli se před centrální táborovou budovou. Nervozita stoupala. Před vchodem do budovy se o zábradlí opíralo pár znuděných výrostků a nikdo nejevil zájem o naši dodávku. Říkali jsme si: „Ajajaj, je to tak jak jsme předpokládali, jediný náš fanoušek na tomto táboře, je náš kámoš vedoucí:)".

Najednou se Tomáš objevil a singnalizoval nám, ať objedeme barák. Pak nás nasměroval do společenské místnosti, odkud se ozývalo hlasité burácení. Když jsme se zaposlouchali, slyšeli jsme jak děcka skandují jméno naší kapely. V úplně zaplněné společenské místnosti nás čekalo slušné překvapení. Děti měly pomalované obličeje našimi třemi písmeny, vyrobily i velký papírový transparent. Největší překvapení však nastalo, když jsme za doprovodu akustiky začali zpívat Hvězdáře. Na žádném jiném koncertě, snad ani při natáčení DVD, se nestalo, aby zpívali všichni do jednoho. Nevím, jak dlouho to Tomáš s dětmi cvičil, ale výsledek byl ohromující:) Pro velký uspěch jsme to dali dvakrát:), spíš tedy kvůli tomu, že jsem si neuvědomil, že taková raritka se musí zaznemenat, jelikož takhle velkej dětskej sbor už asi nikdy neuvidíme. Vše je v mobilu:)

V celotáborovou bojovku se poté proměnila autogramiáda. Každému účastníkovi tábora jsme dali jeden plakát, ale to jsme netušili, že všechny děti budou chtít plakát podepsat a navíc důsledně od nás všech. Nejmohutnější podpisová akce v historii kapely skončila asi po třičtvrtě hodině ústupem do dodávky. Za neustálého troubení jsme pospíchali na další koncert a za námi i vedle nás se hnala tlupa dětí... Cítili jsme se trochu jako Dáda Patrasová a úplně blbý to nebylo:) Zvažujeme zda v budoucnu nevymyslíme turné po dětských táborech:) Možná by nám Dáda s Julií mohly dělat support :)

Večer jsme hráli na narozkách kamarádům kamarádky:) Kamarádi kamarádky byla parta sportovců - fotbalistů a hokejistů, takže v  prvních řadách stáli jen urostlí chlapíci. Napadlo mě, že je to fakt zvláštní zažít v jeden den, tak odlišná vystoupení a že je to super... Naplňuje to naši představu o tom muzikou bavit a těšit lidi, pokud možno všechny:). Jak by řekl „muž, který si nevybírá" taky kočky, psy a leguány. A to byla mystická hádanka na závěr.:)

Přečtěte si také...

< Zpět na magazín


Nejčtenější články týdne

Související interpreti




Rychlé vyhledávání