JUGI z UDG BLOGUJE: Jako v nebi

Jugi | 28.05.2010 | Blogy

Článek z magazínu se mi líbí Článek z magazínu se mi líbí

Líbí se 4 uživatelům. Všichni, kterým se Článek z magazínu líbí

Miluju, když se něco děje. Dokonce jsem zjistil, že mám rád, když toho mám na práci víc, než bych mohl stihnout. Jsem pak sice zase trošku nervózní, že nestíhám, ale na druhou stranu nemám čas trápit se kravinama. Z programového nedostatku času pramení moje životní štěstí. Je to trochu štěstí koně s klapkama na očích. Napadá mě, že kdyby se na konci života rozčleňovalo na ty, kteří půjdou do nebe a na ty, kteří půjdou do pekla, musel bych to vykoumat tak, aby si mě spletli se ségrou Kačkou, která jezdí do Afriky jako dobrovolník a sponzoruje pět černoušků:) A všechny problémy světa jí leží na srdci. Při mém štěstí by to klaplo a Kačka by se smažila (stejně je z Afriky zvyklá:))

Proč o tom ale mluvím. Po dlouhé době jsem udělal něco, jak se říká, pro veřejné blaho:) Kamarád, fotograf Tomáš Martínek, mě přemluvil, abych šel darovat krev. Snažil jsem se mu to vymluvit. Argumentoval jsem hlavně jejím dezolátním stavem po všech těch weekendových mejdanech a bavil jsem se představou, že někdo dostane moji zásilku a bude vožralej:)

Poté, co mi Tomáš prozradil, že na odběru bude i Agáta Hanychová, bylo o mé účasti rozhodnuto!:)

Nemocnice stejně jako většina lidí nenávidim. Nejhorší jsou ty pavilóny, které mají komíny. Nedej bože, když se z nich ještě k tomu kouří. To si pak představuju, že jediná cesta odtud je tam... Morbidní.

Když jsme s Pavlikem vešli do dveří transfuzního oddělení Thomayerovy nemocnice, uviděli jsme před očima spoustu bílích plášťů a objektivů fotoaparátů. Tomáš nás představil, sestřičky zpozorněly, že přišla nová krev...:) Fotografové se zklamaně zašklebili a dál fotili Agátu, pózující před logem červeného kříže.

Nakonec to byla hrozně příjemná akce. Taková předzvěst života v nebi:) Sestřičky jako andělé se na nás pořád smály a laškovaly s náma. Když započal odběr, jedna sestři u mě stála a hladila mě po ruce. To nebylo zdaleka všechno. Před odběrem se podávalo kafíčko, potom tatranka a párek. Na cestu nám andělé přibalili tyčinku margot, čokoládu, lentilky a spustu úsměvů...

Vůbec nám nevadil nezájem přítomného bulváru, vlastně naopak. V tomhle prostředí, nabitém pozitivní energií a lidskou dobrotou působili čeští paparazziové trošku nepatřičně.

Pokud jste ještě nikdy nebyli, doporučuju jít darovat krev. Nejenom kvůli dobrotám a odpočtu z daní. Je to lidsky povznášející...

< Zpět na magazín

Nejčtenější články týdne

Rychlé vyhledávání