Jakou muziku by poslouchali Transformers?

Stejně jako v případě soundtrackových a „ne-soundtrackových" alb k předchozím dílům Transformers totiž vycházejí dva odlišné tituly. V případě recenzovaného CD Transformers - Dark Of The Moon / The Album jde o v posledních letech oblíbený suvenýr z kina, ne o skutečný soundtrack. Nenajdete tu scénickou hudbu, ale výběr písní, které podpořily děj spíš útržkovitě. Nebo dokonce, jak se šalamounsky píše na obalu - „několik tracků nemusí být ve filmu obsaženo".

Nicméně milovníkům soundtracků to nemusí vadit, ani tentokrát nebudou ošizeni. Krom „The Album" se na trhu objeví i druhý disk „The Score", zaměřený právě na scénickou hudbu.

The Album musíme považovat spíše za kompilaci, pro kterou platí jiná kritéria než pro filmovou hudbu: Soundtrack je nutno posuzovat v souvislosti s pohyblivými obrázky (zkoumat, jak je propojen s dějem, zda ho umocňuje nebo naopak sráží), výběr nikoliv. Jak se tedy povedla kompilace?

Celkem ano. Od výběrového alba očekáváme pečlivý výběr „hitovek", v podstatě souhrn potenciálních singlů. A zároveň i jistou soudržnost, „červenou nit", která ospravedlní dramaturgii desky. Z tohoto hlediska se kompilátorům podařilo udržet málem stylovou čistotu. Všichni účinkující prezentují současný americký (potažmo kanadský v případě kapel Art Of Dying a Theory Of A Deadman) poprock, s drobnou výjimkou prog-metalových Mastodon, kteří ve svojí závěrečné pecce Just Got Paid vsadili i na bluesovou slide kytaru. Kompilace drží pohromadě, tempa jsou svižná, zvuk ostřejší. „Červená nit" se nepřetrhla ani necuchá.

Ani mezi písněmi netrčí vyložený úlet, řada z nich už potvrdila statut hitů. Staind předvedli přesvědčivý, navztekaný i zvukově monumentální kus The Bottom. V rámci kompilace uvolněnější a baladičtější náladu All That You Are nabídlo zasloužilé trio Goo Goo Dolls. Linkin Park přihodili mírně zkrácenou verzi skladby Iridescent neboli čtvrtý singl z posledního alba A Thousand Suns. Zajímavě znějí zmínění Art Of Dying s „nátlakovou", dynamickou a zároveň přehledně melodickou písní Get Thru This.

Ještě zajímavější jsou ovšem bonusy iTunes downloadu: skotští Biffy Clyro nebo Serj Tankian. Ale není divu, že právě oni nejsou zařazeni na CD verzi. V předchozích odstavcích vychvalovanou soudržnost kompilace by asi nabourali.

Mimochodem, všimli jste si, že hned dvě kapely zařazené na výběr - Paramore, zastoupení hybnou skladbou Monster a My Chemical Romance se syntetičtější písní The Only Hope For Me Is You - si zahráli i na Rock for People? Pořadatelé měli asi podobný čich na zástupce „mladší" pop-rockové Ameriky jako autoři filmového kompilátu. Je málem s podivem, že zpoza pódií Rock for People nevykoukla nějaká robotická, transformující se obluda.