JUGI z UDG BLOGUJE: Jarní radosti
Pondělí bylo volné, takže jsem udělal výjimku, na sobotním koncertě se nevožral a v neděli ráno vyrazil za našima na chalupu do České Kamenice. Čím víc jsem se blížil, tím víc jsem se těšil. Naše chalupa, kde jsem trávil jako malej každé prázdniny, má totiž v sobě takovou magii. Cítím, jako by v domě i na zahradě bylo trvale přítomné moje spokojené dětství. Z nějakého zvláštního důvodu tady mám pocit, že vím kdo jsem a dokud to vím, nemůže se mi nic stát. Mám takový pocit jako domorodci ve filmu Avatar u stromu Duší nebo Předků, nebo jak se to vlastně ten strom jmenoval:).
V pondělí ráno jsme vyrazili koledovat po okolních domech. Původně jsem s tátou a Erikem nechtěl jít, protože nesnáším tu říkanku „hody hody doprovody“, ale nakonec jsem se nechal přemluvit. Bylo to fajn. První část říkanky jsem vynechával a říkal jenom „dejte vejce malovaný“, protože tomu rozumím:). Rozuměli tomu i soudedky a k malovanejm vajíčkům přidaly i panáka, kafe a mazanec:).
Bylo-li příjemné strávení Velikonoc duchovní radostí, ve středu jsem měl radost zcela materiální :). Po dlouhé době šetření a vybírání jsem si pořídil svýho vysněnýho combika Volvika. Je sice ojetej a po kroupech, ale vejde se do něj všechno i bubny:) a krásně se v něm dá spát i ve dvou, takže je to nejlepší auto na světě:). Je super, že už nebudu nikdy muset stavět na fesťáku stan, protože to mám asi tak stejně rád jako říkat „hody hody“, mít nádobí nebo povlíkat postel:). Dvě hodiny jsem se jen tak projížděl po Dejvicích a zkoumal jízdní vlastnosti a čudlíky na palubovce. Připadal jsem si jako malej kluk. Stejně jako když jsem na chalupě vozil tatrovkou babičce hlínu na záhonky:).
