Jaro, léto, podzim, Vivaldianno
Neotřelost a osobitost barokního projektu v moderním hávu sbírá úspěchy nejen v Česku. Zájem „zvenku" je obrovský, a tak na sebe nenechá zahraniční šňůra asi dlouho čekat. Ještě předtím si ale pánové došlápnou na domácí publikum. Jeho přízeň si ostatně ozkoušeli už loni při první porci koncertů. Tentokrát se jich dočkají v Pardubicích, Ostravě, Brně, Písku, Plzni, Praze, Českých Budějovicích (kde by chtěl žít každý) a v Liberci. Více informací najdete zde.
V první části našeho rozhovoru nám Jaroslav Svěcený a Michal Dvořák (ex-Lucie) prozradili, jak se vlastně dali dohromady, jak vzpomínají na svá loňská vystoupení nebo jak se „mají rychle".
Příští týden servírujeme další rozhovorový speciál, tentokrát s hlavními chody: sampoňa se sójou, Metallica v opeře nebo Tata Bojs na smetaně (recept zde)... Nezbývá než dodat... Dobrou chuť!
Začněme obligátně - jak se máte?
Michal Dvořák: Mám pocit, že čím dál tím rychlejc. (smích) Potřeboval bych, aby měl den aspoň o pět, šest hodin víc. Na spánek není čas a já se bojím, že pak začne turné, já „padnu na hubu" a už nebudu mít sílu nikam odjet.
Jaroslav Svěcený: Michal je ve studiu a všechno připravuje. Já do toho ještě jezdím svoje koncerty a jsem na zájezdech. Nemělo to tak být, ale všechny termíny se neskutečně nahromadily. Takže současně s turné připravuju výstavu (pozn. red. výstava unikátních houslí Slavné evropské housle - Praha 2009 v Obecním domě od 30. září). Je to celé i v angličtině, protože chceme, aby oslovila co největší množství lidí a do toho jsme si vymysleli, že bude živá, takže součástí jsou i koncerty. Ve středu 30. září, den předtím, než začneme Vivaldianno, hraju s orchestrem v Obecním domě ve Smetanově síni a budeme představovat dvanáct nástrojů z té výstavy, které jsou z rozmezí čtyř století. Člověk se vážně nenudí...
Takže ani nespíte...
Jaroslav Svěcený: Přijel jsem z Kroměříže a spal jsem tři hodiny.
Michal Dvořák. Já jsem šel spát ve dvě, takže jsem na tom líp. (smích)
Hodně lidí se vás asi ptalo, proč zrovna Vivaldi. Těch klasiků je strašně moc. Proč ne nějaký český? Máme přeci spoustu světových skladatelů...
Michal Dvořák: Možná v budoucnu "uchopíme" i jiné skladatele... Ale Vivaldi je pro tohle zpracování nejvhodnější, protože rytmus jeho skladeb, přímo Čtvero ročních období, má až skoro "písňovou" formu. Když chce člověk dělat takový projekt a chce používat rytmiku, musí myslet na to, jestli to jde vůbec dát dohromady. Teda ono jde všechno, ale nedá se to pak poslouchat... Takže hlavním důvodem, proč Čtvero ročních období, byla skvěle napsaná hudba, navíc neskutečně pestrá. Jsou tam krásné pomalé věci, nechybí ale i našlapané, rytmické, energické skladby... I když se zahrají jenom na kytaru, je to úžasný hardrock.
Jaroslav Svěcený: My všichni, kteří jsme byli na tomhle projektu, vzdáváme tomuhle pánovi hold - každý za svůj žánr. A to je podle mě to úžasné, že tam dal každý něco z toho svého.
Michal Dvořák: Tady u té skladby není jediný takt stejný, všechno se to vyvíjí a někam směřuje. A to je právě to hudební dobrodružství.
S čím jste to toho šli?
Jaroslav Svěcený: To je to... My jsme to vůbec nedělali s tím, že bychom očekávali nějaký úspěch. O to víc nás potěšilo a překvapilo, že se doteď prodalo asi 16 tisíc cédéček... Což je v dnešní době, kdy každý vypaluje, vážně dost. Ale dělali jsme to ve volných chvílích, protože nás to bavilo. Chtěli jsme si něco takového zkusit. De facto jsme si dělali ten projekt sami pro sebe, neměli jsme žádné jiné ambice.
Michal Dvořák: Mysleli jsme, že se prodá tak 500 cédéček...
Jaroslav Svěcený: Říkali jsme si, že to bude „zájmový náklad", že si to koupí naši kamarádi, aby nám splatili náklady, a to je všechno... Musím říct, že když jsem mluvil s některými distributory, když deska vycházela, tvrdili mi, že to nebude nic moc. Že to je jenom pro určitou zájmovou skupinu. Ale pak se stal opak pravdou. Kolikrát člověk něco připravuje a říká si: Tohle bude bomba. A ona to žádná bomba není a tady to bylo úplně naopak.
Michal Dvořák: Živě si pamatuju, jak mi volal kamarád z Bontonlandu a říkal: Já se koukal do papírů a vy už jste třetí měsíc nejprodávanější česká deska... A to jsme instrumentálka a klasika, takže jsme vlastně válcovali všechny ty popíky.
V čem vidíte hlavní důvody úspěchu?
Jaroslav Svěcený: Asi to ty lidi oslovuje, vidíme to na koncertech. Má to emoce a hlavně to přitahuje i ty, kteří by na klasiku nikdy nešli. Já jako klasik mám velkou radost z toho, že to do klasických sálů přilákalo další publikum. Včera jsem měl koncert v Kroměříži a přišlo tam spoustu lidí právě proto, že si chtěli nechat podepsat cédéčko Vivaldianno. A to jsem tam hrál Janáčka. A přesně tohle byl můj cíl, oslovit další posluchače.
K propojování různých žánrů teď dochází dost často - ať už je to klasika s popem, rockem nebo elektronikou... Byla třeba i Lucie v opeře...
Oba: Tam jsme se poznali. Díky tomu projektu tady dneska sedíme.
Ale byl za tím i jistý barmanský projekt...
Michal Dvořák: V Opeře jsme se potkali a pak přišla zakázka, kdy chtěli udělat pompézní klasickou skladbu v moderním hávu. Tak jsem to zkusil zaranžovat - upravit a zjistil jsem, že to jde. A už tam se lidi ptali, jestli máme desku. Takže jsme zbystřili a říkali si, že to asi má smysl. Jarda to ještě pouštěl nějakým rakouským agentům a ti byli taky nadšení.
Jaroslav Svěcený: I ostatní reference ze zahraničí byly pozitivní... V Americe to pouštěli na univerzitách. To by mě ve snu nenapadlo.
Michal Dvořák: Takže jsme začali pracovat na desce. Přerušilo se to na dobu, kdy jsem odjel na expedici Pandurango - aneb cestu za bohem hudby, což bylo asi dobře, protože díky tomu se tam objevily další nástroje. Kdybych to tenkrát dělal kontinuálně, nedostal bych se k nim a objevily by se tam vesměs kytary - Radim Hladík, bicí, syntezátory a klasická hudba.
Vím, že jste měli nějaké plány vyjet s Vivaldiannem do zahraničí a nikde jsem nenašla, jak to dopadlo.
(oba se usmějí) Michal Dvořák: Ono to totiž zatím nedopadlo. Teď děláme české turné. Zahraniční nabídky sice už máme, ale projekt je hodně náročný - i po finanční stránce, je nás hodně... O jednotlivé koncerty by zájem byl, ale musí se to dát kvůli náročnosti do turné. Takže hledáme nějakého evropského promotéra, který by se tomu věnoval. A musí to být člověk, který s tím má zkušenosti.
Jaroslav Svěcený: Teď 25. hraju v Bayreuthu. Mám tam setkání s někým takovým. Myslím si, že tenhle projekt rozhodně má na to, aby to turné udělal.
Michal Dvořák: Taky jednám s jedním rakouským šlechticem. On je taková „černá ovce rodiny", zlobí, dělá DJe, ale jeho tatínek je milovník vážné hudby, tak uvidíme. Ale nebudu o tom mluvit, předem. Jsem v tomhle pověrčivý.
Jaroslav Svěcený: Ještě je tu jedna věc. My jsme oba dva poměrně hodně vytížení, takže jde všechno pomaleji.. Skvělé je teď to tuzemské turné a další krok je, abychom s tím odjeli do zahraničí. Ale mezitím chceme připravovat další projekt, rozhodně nechceme zůstat jenom u toho jednoho.
Vivaldianno je přeci jen zvukově hodně náročný projekt, na desce zní skvěle, ale zajímalo by mě, jak těžké je přemístit tenhle „sound" na pódium. Máte před koncerty hodně zkoušení?
Michal Dvořák: Protože jsou to všichni profesionálové, každý se připravuje individuálně, ale samozřejmě máme zkoušky abychom to dali dohromady. Jezdíme mimo jiné s elektronikou, se samplama a syntezátorama. To odnáším já, protože jsem klávesák a ten to bohužel všechno odskáče. (smích)
A pražský koncert bude asi ještě náročnější...
Michal Dvořák: Tam bude vystupovat asi 60 umělců a kolem nich 40 techniků. Televize a tak... Doladit to je vážně docela náročné. S Davidem Sísem, režisérem televizního záznamu, na tom pracujeme už přes tři měsíce. Chtěli bychom, aby lidi slyšeli zajímavé nástroje. Bude tam například malá bolivijská kytara - charanga, kterou lidi často uvidí vůbec poprvé v životě, didgeridoo - australská píšťala, peruánské flétny samponě a keny, raper ze Zimbabwe, španělská zpěvačka Sista Carmen z United Flawours, Lenka Nová z Lury a mnoho dalších. Navíc jsme chtěli, aby tam měl každý z hostů svůj prostor. Nepodařilo se to u všech, to by nás tam bylo sto padesát... Ale Radim Hladík tam má prostor s Blue Effectem, bolívijci zahrají lidovku od jezera Titikaka se smyčcovým orchestrem, vystoupí i Tam Tam Orchestra s brazilskými tanečnicemi... Bude to hodně pestré. A aby bylo na co koukat, celé představení bude podpořeno taneční skupinou IF v choreografii Qaši a připravenými projekcemi a programovanými speciálními efekty.
Vypadá to, že ten koncert bude trvat dva dny...
Michal Dvořák: Koncert bude doufám trvat hodinu a půl. (smích)
Pár koncertů jste měli už loni, pražský byl navíc spojený se křtem. Jak na to vzpomínáte? Myslím, že ani to přemísťování není žádná legrace, všechny ty nástroje. Kdybyste některý zapomněli...
Jaroslav Svěcený: Já si housle většinou přinesu. (smích) Je to prostě trochu organizačně náročnější projekt. Musí se na spoustu věcí myslet. A další věc - jezdíme se stálou partou zvukařů, protože zvuk je u tohoto projektu strašně důležitý. A je potřeba řešit každý prostor. Hráli jsme nejen v moderních sálech, ale taky třeba v kapli Zjevení Páně ve Smiřicích, což je krásné barokní místo, nebo v Ústí nad Orlicí v nádherném chrámu. To se musí zvuk velmi citlivě řešit, aby nebyl moc ani málo.
Michal Dvořák: Vzpomínám si, že před křtem v Praze jsem si vůbec nedokázal představit, jak na to lidi budou reagovat. Jestli tam půjdou na klasiku nebo na bigbít. A pak, po těch ovacích, jsem si připadal jako v sedmém nebi. Byla to taková satisfakce, strašně mě to potěšilo. A všechny ostatní koncerty byly podobné. Všechna vystoupení mě strašně nakopávala, viděl jsem, že ta dlouhodobá práce měla smysl. Je to hodně příjemné, lepší pocit neznám.
Jaroslav Svěcený: Je to určitě o tom, že jak jsou lidi za léta naučení „myslet ve škatulkách", vidíte jich najednou spoustu, kteří sice mají nějaké své priority, ale jsou schopni přijít na koncert, který žánry spojuje. A myslím, že je to dobře. Musíte zkoušet - zkoušet pořád nové věci. Vždycky, když člověk přijde s nějakým takovým projektem, je to „tenký led", je to risk. Ale není možné stát na jednom místě nebo jen koukat nazpátek.
Vivaldianno Tour 2009
01.10. Pardubice, Dům hudby
07.10. Ostrava, klub Garáž
08.10. Brno, KD Semilasso
12.10. Písek, Kulturní centrum
14.10. Plzeň, Velká Synagoga
20.10. Praha, Divadlo Hybernia
22.10. České Budějovice, divadelní sál DK Metropol
26.10. Liberec, Divadlo F.X.Šaldy
Fotogalerie: Iva Marešová
