Je libo tres vousáčos? Sí...
Legendární trojka přilákala do pražské Tesla Arény slušných šest a půl tisíc diváků. Sice polovina z nich mluvila po polsky a polovina byla navlečená v tričkách AC/DC, atmosféru ale vytvořili slušnou. Sympaticky působilo složení publika, přišli jak ZZ Top vrstevníci, tak i pěkná řádka dnešních tatíků, kteří, zřejmě jako poselství dalším generacím, dotáhli i své náctileté ratolesti. Jak je vidět, ZZ Top fandí i puberta.
Úvod patřil předkapele The Cell. Česko-americká parta naštěstí nezabředla do škatulky předskokanů, kteří návštěvníky znechutí nebo nedej bože unudí k smrti. Svým příjemným bluesrockem se do vkusu přítomných trefila docela dobře a mohla si tak s klidem odškrtnout kolonku - support ZZ Top.
Texaské hvězdy večera odbrzdily svou jízdu krátce před devátou songem Got Me Under Pressure. Namísto devadesátky se ale ztěží hrkalyslabou padesátkou. A nepomohl jim Hallelujah Chevrolet ani kalifornský Ježíš. Potlesku diváků se tres hombre sice dočkali, ten však měl k nadšeným ovacím hodně daleko. Kytarová i baskytarová sólíčka sice servírovali prvotřídní, to už se však v režii tak slavných pánů považuje za samozřejmost... Prvním nadějným zábleskem tak byla až „anténní" vypalovačka Pincushion.
Pověstný ZZ Topácký nášup ale dorazil až ve druhé půli koncertu, jako správný katalyzátor se ukázal cover hendrixovské klasiky Foxey Lady. K nejlepším momentům večera patřily známé pecky Gimme All Your Lovin' nebo Sharp Dressed Man, které slušně rozevlály většinu přítomných řep - a to jak těch na hlavě, tak těch bradě.
Taneční hodiny pro mírně pokročilé si ale pánové Gibbons a Hill pro tentokrát bohužel odpustili. Vystoupení však dokreslily aspoň poněkud sušší, rozhodně ale sympatické vtípky. Největší ohlas si vysloužil asi Franta Fousek alias bubeník Frank Beard. Česká část osazenstva se pak zasmála i zjištění o příjezdu kapely - ne letadlo, ne loď... ale „Skoda".
Nadobro „zničit" publikum se pak ZZ Top rozhodli v samotném zvěru. Za píseň La Grange byla kapela odměněna obrovským potleskem a navrch i jednou podprsenkou (nejspíš od fanynky z Dejvic). Jako obvykle nechali Jižané odpočinout hitovku Viva Las Vegas, s českýmu fanoušky se ale rozloučili ve velkém stylu - po boku slavného zetkového boogie Tush.
Blues-rockové kaktusy z Texasu nezklamaly. I když takhle slabý první poločas se vidí jen málokdy (slavná Barca dosvědčí), ve druhé pětačtyřicetiminutovce dědové zabrali a dokázali, že opravdu stále patří k „Top"... Suma sumárum: Blues - Rock: 1:4. Tak Adios! - a muchas gracias...
Fotogalerie: Iva Marešová
