Jeviště očima Richarda Krajča

V digitální verzi, kterou s předstihem po dobu čtrnácti dnů exkluzivně prodával náš partner t-music, se jí prodalo za prvních dvanáct dní 1200 kusů, což je nevídané číslo a úspěch. Díky moc!

To jsme ani nečekali. Od pátku je k dostání i na cédéčku a my jsme zvědaví, kolik z vás o album v této pro hudební byznys ponuré době bude mít zájem.

Na rozdíl od Rubikonu, který vznikal v Bratislavě se slovenskými spoluproducenty, jsme se tentokrát rozhodli ji natočit doma, resp. v Čechách, to znamená v Praze, a to bez zbytečných průtahů a příprav, prostě rychle. Žádné velké přemýšlení, prostě ze sebe dostat nashromážděné nápady, energii a částečně i stesk po elektrickém hraní a práci ve studiu, který se v nás nashromáždil během posledních let při akustických turné. Jakkkoliv je unplugged fajn, přece jen jsme vzešli z klubů a rockových kořenů, k nimž se rádi pořád vracíme. Proto je na Jevišti tolik kytar, z čehož má největší radost náš kytarový ďábel Evžík, i když jsme už slyšeli námitku, že tam nejsou žádná sóla. Nejsou, to je pravda. Asi se nám tam nehodila…. hihi, ale kytar je tam dost.

Natáčet jsme začali už loni v květnu, kdy vznikly dvě klíčové písničky na novém album - první singl cyRáno (hlavně kvůli němu jsme tak brzy začali, aby ho mohli použít producenti filmu 2Bobule) a pak titulní Jeviště. V tu chvíli jsme si věděli, že touto skladbou musí album začínat, nebo končit. Nakonec jsme ho dali jako první, protože její zvuk zásadně ovlivnil další práci.

Ano, a jak tvrdíme, jsme nadšeni, jen bych uvedl na pravou míru pár informací od novinářů. Album není zas tak plné elektroniky jak píšete. Ta je pouze ve třech písních - pokud tedy klávesový nástroj nepovažujete za elektroniku. Troufám si říct, že elektroniky je méně než na Mikrokosmu nebo Rubikonu. A skoro bych řekl, že je to spíše nejkytarovější deska v naší historii.

Hlavní část natáčení přišla na podzim a trvala pouhé dva týdny. Prvních sedm dní rytmika a kytary, pak dechy a zpěv. Natáčeli jsme rychle, protože jsme měli docela jasnou představu, jak mají všechny písně znít a také abychom zachovali energii, což je nejvíc patrné u DuDuDuu, která doufám bude skvěle fungovat na koncertech. A náš druhý singl Malý princ, který se v původní beatlesácké verzi nedostal na Rubikon, je nyní v nové verzi průsečíkem obou přístupů, elektroniky a kytarového řádění a je pro nás důkazem toho, co vše jde s písní udělat. Jde toho prostě hodně. Tu „beatlesovskou“ verzi z Rubikonu určitě časem někam „pověsíme“, abyste se přesvědčili.

A pak audioblogy o tom, jak se deska rodí: to jsme se vždycky k večeru postavili všichni k mikrofonu, dělali na sebe ksichty a sypali hlášky, abychom zahnali únavu a mohli pokračovat. Naše komunikace s fanoušky tak nabrala novou dimenzi, v které určitě budeme dále pokračovat, přinejmenším na nadcházejícím halovém turné.

Když už je o něm řeč, v tak velkých prostorách jsme nehráli od Rubikon Tour. Proto nás těší, že lístky do Prahy, Brna i Ostravy jdou na dračku. My finišujeme s přípravami: rodí se projekce, scéna i výběr písniček. Soustředění začne v pondělí 15. února a už v pátek přijde koncert v hale na pražském Výstavišti. Ano, tam, kde bylo při posledním show Rubikon Tour vyprodáno, od stropu haly se snášely balónky a vy jste nám připravili zážitek, na který se nezapomíná. Snad to nyní bude stejné, ne-li lepší.

Tři roky naší práce a vašeho čekání a další tři roky před námi i vámi. Jo jo, myslím, že dřív další studiovka nebude. Ale víte, jak to chodí: třeba to bude dřív.