JI & Vanda Choco = Velký slečinky
První část rozhovoru naleznete zde.
Vystoupení jak Cartonnage, tak Jitky Charvátové ozvláštňuje výrazná stylizace. Kostýmy hrají při vašich koncertech velkou roli. Jak jsou pro vás důležité?
Vanda: Máme kamaráda Josefa Čechotu, který nám vždy udělá nějakou ulítlou kolekci, ve které se cítíme dobře. Momentálně hrajeme v oblečení nazvaném technofolklór (smích), ale na jaře už to zase obměníme. Současné kostýmy už jsou asi čtvrté v pořadí.
Jitka: Já spolupracuju s brněnskou módní návrhářku Gábinu Páralovou. Ještě když jsem byla ve Skyline, oslovila mě pro focení v rámci jednoho projektu a její věci mě moc bavily, tak jsme to daly zas dohromady a vytvořila takový kosmický model inspirovaný hrou Alien Invaders, kterou jsem exhumovala na svém webu www.jitkacharvatova.com. Je to vlastně 8bit grafika.
V LaFabrice jsi pokřtila CD Feed My Lion, které oficiálně vyjde až v lednu. Můžeš ho nějak představit?
Jitka: Jde o autorské album, jsou to moje písničky plus tři věci složil Armin Efenberger, který album produkoval. Texty psala zpěvačka a textařka Pavla Milcová. Zrovna nedávno jsem našla starý texty z doby Fiction a z druhé strany byl program klubu Chmelnice na listopad 1997, kde jsme hráli s Fiction a týden na to tam zpívala Pavla Milcová.
Obě zpíváte hlavně anglicky. Je to nutnost ve vašem žánru?
Vanda: S Cartonnage jsme naši první desku vydali ve dvou verzích anglicko-francouzsky a česky, takže nutnost to asi úplně není. Rozhodly jsme se pro angličtinu a francouzštinu, protože mi to víc sedí a inspiruje. Je v tom větší melodická svoboda.
Lidi už sice hodně rozumí cizím jazykům, ale stejně, popište trochu vaše texty, Jsou to příběhy nebo spíš různé abstrakce?
Jitka: Skládám věci v Logicu a současně s muzikou mi chodí klíčová slova a obrazy, s Pavlou Milcovou pak o tom dlouze debatujeme a pak to Pavla dotáhne do finální podoby. Musím říct, že je velká úleva pracovat s člověkem, který vám rozumí, respektuje všechny detaily a sdílí váš svět. Jde většinou o to, co právě řeším a dělám. Je tam i příběh dvou slečinek, Big Demoiselles, což je náš duet s Vandou, je to naprosto odlehčená věc, kde je dětská říkanka s jistým sdělením.
Blíží se Silvestr, což je i čas na trochu rekapitulování. Zajímá mě, co hudebně silného jste letos zažily.
Vanda: Bylo toho poměrně dost. Z koncertů u nás určitě skvělý koncert Orbital na Planet festivalu v Táboře a v červenci jsem byla v Londýně na Wireless festivalu, kde jsem se viděla Digitalism, Crystle Castles nebo Bassement Jaxx a vlastně všechny ty elektronický partičky, který bych u nás asi neměla příležitost potkat pohromadě. Dál byl skvělej koncert Lamb v Lucerna baru nebo Modselector v Paláci Akropolis.
Jitka: Musím přemýšlet, protože jak jsem vlastně ten rok makala na albu Feed My Lion, tak jsem si dala takovou odstávku od všech ostatních věcí. Ale mám ráda Róisín Murphy a její Overpowered, kterou považuji za absolutně dokonalý elektronický singl. Sice už to bylo loni, ale byla jsem i na jejím koncertě a stálo to za to. Přiznávám, že letos jsem koncertům moc nedala, ale na United Islands mě dostala kapela N.O.H.A., především jejich zpěvačka Minerva Diaz Perez, a na Rock For People mě moc pobavila partička The Pooh z jižních Čech.
