José Feliciano vzpomínal na legendy

Musím se přiznat, že přestože má José Feliciano ve své sbírce už osm cen Grammy, jeho tvorbu jsem neznal. Po hudebním "samo-studiu" jsem byl ale na tohle vystoupení opravdu zvědav... V Česku běžně nevystupují umělci jeho formátu. Koncert byl zvláštní také dějištěm svého konání. Pražské SaSaZu se podobá světovým podnikům, kam chodí takzvaná lepší společnost, takže si musíte zvyknout na to, že vás neustále trošku vyrušuje obsluha, která vám chce dolít. Nepotvedily se ale zvěsti o zdejším nazvučení, které bylo ten večer opravdu dobré.

Přestože jde o světovou kytarovou legendu, přišli jen ti nejvěrnější a několik cizinců. Klub sice nepůsobil prázdně, ale umělec, jako je José Feliciano, by si zasloužil ještě početnější publikum. Sám taky uznal, že měl pocit, že si koncert užil více než obecenstvo.

José Feliciano zahrál několik novinek, ale stavěl hodně na coververzích. Ty upravil sobě na míru, takže se výrazně lišily od originálů. Prvním remakem byla slavná Billie Jean od Michaela Jacksona. José mohl něco k nedávno zesnulému Američanovi říct, ale asi si uvědomoval, že ať by řekl cokoliv, sklouzlo by to ke zbytečnému patosu, a tak mlčel a vychutnal si zasloužené ovace publika. Předělávky se dočkali také The Beatles, ale nejvíce se čekalo na latinskoamerickou verzi Light My Fire, jejíž původní interpreti jsou The Doors.

Během večera několikrát došlo i na španělštinu. Při hitu Feliz Navidad se jinak poklidné publikum dokonce rozezpívalo a ozvalo se několik hyspánců žijících v Praze.

José Feliciáno hrál zhruba devadesát minut. Kdo ví, jak by koncert vypadal, kdyby bylo publikum živější a odvážilo se na latinskoamerické rytmy i tančit. Mohl to být pořádný večírek. Každopádně José Feliciano se předvedl jako velký sympaťák a milovník naší země. Zavzpomínal na Československo a ocenil českou kuchyni. I když se netančilo v karibských rytmech, šlo o luxusní zážitek.

José Feliciano, 20. října 2009, SaSaZu Praha