JOSHUA BLOGUJE: Když mozek chce, ale tělo nemůže…
Ze stejných devadesáti dní se ale může stát ubíjející věčnost. To v případě, že se octnete v situaci, která se týká vašeho zdraví. Nějaká část vašeho těla vám prostě zatrhne vše kolem. Před více než třemi měsíci jsem na čas přestal chodit kvůli vážnému zranění kotníku. Kromě bolesti, která se vám postupem času jeví už jen jako fádní a nekončící průvodní jev, se ukáže spousta jiných věcí.
Životní rychlost, kterou každý normální den produkujete, náhle nemá žádný význam. Činnosti, které byly každodenní rutinou se odsouvají až na chvost vašeho žebříčku hodnot. Přátelé musí chodit za vámi a vy jste šťastní za každou milou návštěvu. A měli byste mít někoho, kdo vám s touhle situací pomůže.
Uvědomuju si, že zranění kotníku není něco, kvůli čemu bych měl takhle vyvádět, ale člověk se prostě zastaví a konečně vidí věci kolem trochu jinak. Nabízelo by se říct s nadhledem, ale vzhledem k tomu že většinu času sedíte nebo ležíte, znělo by to trochu nepřirozeně. Všechno špatné je pro něco dobré tedy znovu v tomto případě platí. Sice především v duševní poloze, ale psychika přece dokáže léčit a řešit neřešitelné.
Každý by měl najít takový okamžik sám pro sebe a pro své nejbližší okolí. Přestat být zlatokopem, lazebníkem sicilským, svou vlastní rakví. Být tím, kdo nemá pocit, že mu v každém okamžiku něco jiného utíká, se nevyplácí. A podzim se k uvědomění hodí nejlépe...
