JOSHUA BLOGUJE : Ostrov pokladů
Po malém orientačním zkratu jsme Formulku dostali na místo M, na Kubánské náměstí, kde je kousek prý vyhlášená masna Blahuta. Proč o tom mluvím. Ten den se u našich přátel totiž servírovalo vařené hovězí po burgundsku a bylo náramné.
Konverzace pěkně šlapala a témata se pečlivě vyhýbala Olympiádě. Vlastně jsme jen tak bilancovali různé cesty, výlety a zážitky. Pomalu jsme se prokousávali přes vynikající jídlo, filtrovanou vodu a výborné Bordeaux, které jsem bohužel nepil, až k luxusnímu kofeinovému zážitku a holandským vaflím na závěr.
Připadal jsem si jako v ráji a k tomu mi dopomáhala společnost tím, že začala spřádat plány na letní dovolenou. No a od plánů jsme se dostali až k blízké cestovatelské budoucnosti. Po tom kafi jsem dostal absolutní plánovací amok a hrnul jsem se k PC. A protože se chci znovu vrátit na Korsiku, rozjel jsem obsáhlou amatérskou přednášku. Po delším hledání fotek z řeky Solenzara mi bylo doporučeno použít Google Earth a zázračnou funkci street view, o který jsem já trouba nic nevěděl. Okamžitě jsem poznával místa, na kterých mi bylo nejlíp a jak prosvítalo slunce posledního únorového dne oknem dovnitř, přenesl jsem se až na místo.
Vzpomněl jsem si na úzké silničky v horách, divoká prasata vesele skákající pod auta a mikroskopické vesničky s malebnou atmosférou, kde na nás tu a tam vykoukla kavárna. U každé seděla na zápraží rada staších, zadumaně pokuřovala a upíjela decku stolního. Šedý vlk projíždějící vintage Citroenem krátce zalamentoval nad tím, kde ta cizí omladina parkuje a život šel dál. V hlavě mi proběhla spousta momentů, ze kterých mi naskakovala husí kůže. Ajaccio, Bonifaccio, La Chiapa a další nezapomenutelný kousky tohohle ostrova. Pamatuju si, že jsem každý den probudil brzy, protože horko mi nedovolilo se povalovat a dal jsem si ranní výklus směrem na zapomenutou lagunu, která byla asi tři kilometry od místa, kde jsem zůstali pár dní. Kolem osmé už jsem plaval v křiśťálově průzračné vodě a pak se nechal masírovat vlnami. Když už jsem pocítil hlad, vyrazil jsem vesele zpět a probudil zbytek výpravy. Stále jsme chodili nahatý, potápěli se, jedli lehký jídla a pili spoustu vína.
Pak jsem se probudil a můj pohled zabrousil z okna. Sníh už slezl a všude se povalovaly odpadky, které bílá pokrývka vždycky skryje a vytvoří nám pocit, že je vše čisté. Na teploměru nula a já v sobě nemohl udusit pocit, že potřebuju do teplých krajin. Následující noc se mi o tom dokonce zdálo a tím jsem se utvrdil v tom, že letos mě nic nezastaví. Potřebuju na svůj ostrov pokladů.
