JOSHUA BLOGUJE : Permanentní prosincovej Make up!
Tak na mě působí v druhý půlce prosince skoro všichni v okolí. Těžko lapají po dechu, pod očima takřka permanentní make up. Kapesníky, vakcíny, doplňky stravy, adrenalin do srdce stále po ruce. Vítr ve vlasech, vítr na účtech, spalujeme ropu, abychom přemístili svoje kila z místa na místo a pak možná zkusili dát kolem svátků bypass.
Ale co je to vlastně bypass? Pár dní s talířkem cukroví? Hádka na téma co nesmí chybět v bramborovým salátu? Smrt kapra v přímém přenosu? Týden s vůní pálícího se vosku? Ponožky a trenky od babičky s autama nebo nápisem Orlando Magic? Placebo pohodazápach z Františka? Drink s Františkem? Vilémem? Jarmilou? Spánkovej režim jednoho z tvejch 4 písíček? Nebo ten krásnej pocit, že jsi zrovna ty vybral ten nejlepší dárek? Hehe.
Lepší je naspořit do spořiče co nejvíc volnýho času. Nepřemýšlet nad tím, co udělat nebo co stihnout, tak aby ten vlak jel dál. Když jít, tak nohu před nohu, když stát tak pevně na zemi. Když bylo dost času a byli jsme ještě na střední, vždycky jsme s kámošem stáli těsně před vchodem do budovy školy a s radostí jsme rozhazovali. Minuta tam, minuta sem. A když to musela být hodina, tak jsme se jednoduše otočili a vykašlali jsme se na všechno. Šli jsme domů a poslouchali a dělali muziku. Tehdy ještě na playstationu. Vůbec to nešlo. Žádný zvuky, ale hrozná radost z částečně tvůrčí práce a taky z toho, že jsme rozhazovali dostatečný množství času.
Takovou radost z vyhozenýho času bych chtěl mít i o letošních svátkách. Nemít pocit, že musím každou minutu využít maximálním způsobem, ale zároveň ji nenuceně žít. Utopická představa pro workoholickou generaci s neustálým nutkáním klikat, ťukat, chatovat, označovat, hodnotit a holit (nemyslím tělo). Ještě, že existujou Mariánský Lázně. Doufám, že jako vždy nezklamou moji důvěru a dopřejou mi světskej klid. Procházky s hejnem psů, interaktivní hru "Vaření s Hugem", jam s kapelou do krve (budu jenom vazbit) a třeba i nějaký ty návštevy. Příbuzný dokážou různý věci, ale každopádně aspoň se prolnou dva zdánlivě se nepodobající světy, který po delší době můžou zplodit novej druh zbraně hromadnýho ničení. Ironie jako prase.
Ironie je literární nebo řečnická forma, která dosahuje zvláštní, často humorný účinek tím, že vyslovuje něco podstatně jiného než skutečně míní. Může přehánět, zastírat nebo říkat přímý opak. Je na posluchači nebo čtenáři, aby si toho všiml a rozuměl podle toho. To na to wikkipediatr. Podle mě ironie je koření. Tlustý maso na pěkným kousku zadního. Prostředek komunikace. I ty svátky působí vlastně trochu ironicky. Neberte je vážně, neberte se vážně.... Odpočiňte si... VÁŽNĚ!
