JOSHUA BLOGUJE: Placebo moderní doby
Společnost mi dělaly dvě dívky, kterým táhlo na třicítku a sledovaly v notebooku asi nejspíš padesátou osmou řadu seriálu Přátelé. Měly fajn náladu a potutelně se usmívaly. Už už jsem usínal a v tom ještě přistoupil postarší pán. Sednul si proti mně a tak jsem ho začal studovat. Docela drahej oblek, věk tak pětasedmdesát a na věšáku mu visel baloňák, za kterej by se nestyděl ani Columbo. A z hlavy celou cestu nesundal takovej stylovej baret.
Pak jsem usnul a začal mít příšerně divný sny. Navíc jsem se určitě pohupoval do rytmu pražců a několikrát jsem toho pána musel nejspíš kopnout. Bylo mi trapně. Načež jsem se rozhodnul, že sáhnu do tašky a zaženu žízeň. Tu tašku mám už dlouhý léta. Takovou tu, co se rozdává na MFF v Karlových Varech. Projíždím tašku a zrovna vlak zastavil, takže bylo ticho. Žádný pití, jenom prášky. Hledal jsem dál a nacházel stále nějaký další prášky. Přísedící samozřejmě ten zvuk poznali a zbystřili, co asi tak vytáhnu. Ale já jsem samozřejmě nic vyndat nechtěl. Musel jsem se začít strašně smát.
Nevěřil jsem, co jsem všechno našel. Růžový štěstí, Panthenol na hlasivky, Secatoxin, Vincentku ve spreji, Wobenzym, Aescin, Preventan Quatro, Preventan Akutan, Strepfen, Opatanol, Paralen, pak dvě různý dejchátka na plíce, Xyzal na alergii, pryžový násadec na berle dva kusy. No a pak ještě Miacacic Nasal 200 a já nevím co ještě.
Tak jsem na to tak koukal a nevěřil jsem vlastním očím, co všechno je do sebe člověk schopnej prát. Aby měl pocit, že bude zdravej. Asi aby si myslel, že neumře tak brzo. Lidi berou prášky na všechno, na všechno, na co si vzpomenete. Placebo moderní doby. Řeší tím deprese, nespavost, nadváhu a třeba i odvahu. Zajímavej způsob sebedestrukce. Než jsem prošel všechen ten bordel, byli jsme na nádraží. Vystoupil jsem a polovinu toho hnusu jsem vyhodil do prvního koše.
