JUGI z UDG BLOGUJE: Každej má svoji práci

Jugi | 25.06.2010 | Blogy

Článek z magazínu se mi líbí Článek z magazínu se mi líbí

Líbí se 2 uživatelům. Všichni, kterým se Článek z magazínu líbí

Zjistil jsem, že mám rád, když se mi po letech vynořují postavy z minulosti. Abych to vysvětlil. Napadlo mě to asi před pěti minutama, když jsem do seznamu koncertů na našem webu dopisoval narychlo domluvený koncert, který odehrajeme příští středu doma v Ústí. Mejdan za vysvědčení, který se bude konat na střeše obchoďáku jsme dojednali s Ešou, spolužákem z gymplu... Teda pardon. S Michalem Ešnerem, marketingovým managerem. Už chápete, co tím myslím?

Je to úplně logické a přirozené a přesto mi to přijde vždycky trochu zvláštní.  Když potkám starého známého v hospodě a on mi řekne, jaké je jeho povolání, čím se živí, nic to ve mě nevyvolá. Beru to, že je to tak, každej má svoji práci. Když ale jedu náhodou okolo baráku, kde jsme si jako třeťáci hrávali s kámošem Davidem, kterého jsem třeba už dvacet let neviděl, a na domě vidím tabulku ALARMY VOJTĚCH, je to zvláštní pocit. Když si k tomu přidám, že David už od první třídy montoval nějaké žárovičky, je mi z té logiky dobře...

Nedávno jsem po hodně dlouhé době potkal jiného kámoše, Frantu. Vezl kočárek. Má dvě děti a vypadal strašně seriózně a spokojeně. Franta byl skoro delikvent:)  Na sportovce mě vzal do svýho gangu. Kradli jsem Marsky, Twixky, Baunty a všechny tyhle  dobrý tyčinky, co byly strašně drahý a my na ně neměli. Holkám jsme je pak rozdávali za pusy a klukům prodávali za půlku:)  Chytli nás až tehdy, kdy Ferry, jak jsme Frantovi říkali, strčil pod šusťákajdu tak velkou bomboniéru, že to nemohli přehlídnout ani brejlatí dědulové z ostrahy. Oba jsem letěli ze školy, já šel na jazykovku a Franta ani nevím kam. O jeho dalších kouscích jsem slyšel jen z doslechu.

Se spolužáky z gymplu nebo z druhého stupně základky se člověk občas vidí, nebo o nich slyší. a když ani to ne, umí si alespoň představit, co by tak asi mohli dělat. Mrzí mě ale, že se nedá udělat třídní sraz ze školky nebo z prvního stupně základky. To by mě vážně strašně zajímalo, co třeba dělá Jenda, s kterým jsme stříleli rybářskym prakem a vzduchovkou lidem do oken, nebo Lukáš, s kterým jsme chodili na stavbu a tři večery po sobě vysypávali krabici šroubů do nezaschlého betonu. Chlapíci to vždycky ráno vysekali a znovu zabetonovali:)

Teď mě najednou napadá, že by některá zjevení nemusela být vůbec příjemná. Představa, že by například nejkrásnější čtvrťanda Karin, kterou jsem v představách zachraňoval z hořících domů a ona mě pak líbala na pusu, byla uroložka a já bych za ní šel s prostatou, mě natolik děsí, že končím tuto rozvahu a jdu spát:)

 

< Zpět na magazín


Nejčtenější články týdne

Související interpreti




Rychlé vyhledávání