Katka Knechtová: Říkám tomu syndrom řízek
Na tvém webu jsem zavětřila, že máš i ženskou kapelu.
Jde o úplně nový projekt. Když jsem se vydala na sólo dráhu, lidé se mi smáli: Rozešla ses s IMT Smile, rozešla ses s Pehou - a teď se rozejdeš sama se sebou? Tak jsem si řekla, že založím "babskou kapelu", našla jsem holky, se kterými to funguje a jsme kamarádky. Kapela se jmenuje The Cubes a na Facebooku si můžeš poslechnout i naše první písničky. Celkem se to chytilo, na Slovensku nás hrají v jednom alternativním rádiu.
Ty stojíš za mikrofonem?
Ne, hraju na bicí. (smích) Chtěla jsem být tak trochu v závětří a postavit to na ostatních děvčatech. Zpívá Peťa Humeňanská a její sestra Janka hraje na kytaru. Samozřejmě skládám písně, ale nejsou pro mě, neumím je použít přesně v té syrovosti, jak je napíšu ve své hudbě, své tvorbě, která je takovou "odvrácenou stranou měsíce". V The Cubes se můžu vybláznit.
Před pár týdny jsi vystoupila v rámci benefičního koncertu Světlo pro Světlušku. Jak vidíš podobné akce, které chtějí pomáhat? Někdy se člověk napálí, peníze skončí bůhvíkde...
Samozřejmě s tím mám své zkušenosti. Svého času jsem na takových akcích vystupovala hodně. Třeba když byla ekologická katastrofa v Tatrách, odehrálo se neuvěřitelné množství charitativních koncertů. Byli jsme s Pehou asi na třech a řekli jsme: Přineste nám potvrzení, že jste v té hodnotě nakoupili stromky. A organizátoři okamžitě zavěsili telefon. Dneska už si vybírám, až když těm lidem důvěřuju, jdu do toho.
FOTO: Světlo pro Světlušku a Zvonkové lidi (exkluzivní fotoreport z generálky benefičního večera)
Pojďme se ohlédnout za tvým vystupování s Alexandrovci. Jaké to bylo?
Bylo to šílenství! (smích) Kdyby mi někdo předem řekl, že to u nás a u vás bude fungovat, odpověděla bych mu, že se zbláznil. Ale byla jsem v šoku - na každém koncertě byla plná hala a lidé nostalgicky zpívali. Tuhle nabídku jsem vzala i přesto, že se na tu éru moc nepamatuju, to spíš moji rodiče. Už jsem se ani neučila rusky.
U nás je proti Rusku trochu averze...
To by ses divila, jaká averze panovala na koncertech. Okupace neokupace, lidé na to zapomněli. Já tomu říkám "syndrom řízek". Představ si, že máš doma každou neděli řízek. Pořád jen řízek, řízek, řízek. Už toho máš plné zuby. A když začneš žít sama, v neděli si uděláš co? Řízek.
Co ty a angličtina. Bobu Dylanovi stále nerozumíš?
(smích) Pořád to není nic moc. Domluvím se, ale není to dobré. Nikdy jsem nebyla nucená mluvit anglicky, léta jsem trávila tady, objela koncertně Česko-Slovensko a věnovala se práci. A teď, když chci dělat v "jiném levelu", je to prostě těžké. Chvíli trvá, než se do toho člověk dostane a ve zpívání je to ještě horší, protože to musí znít dobře.
Určitě ses ale rozmluvila, kdyžs natáčela singl s Christianem Eignerem... Co se týká souhry producenta a umělce, musí si tihle dva asi hodně sednout - nebo ne?
Christian Eigner je přizpůsobivý člověk. Spolupráce na téhle úrovni je vždycky o kompromisu. Když jsme spolu začali dělat píseň, první verze byla dost těžký underground. Pak jsem Christianovi vysvětlila, jak si to představuju. Pochopili jsme se a vznikl z toho úplně perfektní song. Teď už řešíme jen detaily - když se mixuje anglická a slovenská verze, je v tom rozdíl. Angličané mají jinou intonaci. Je těžké vysvětlit mu, jak je to ve slovenštině, ale on je prostě otevřený.
Ráda bych se ještě ohlédla za tvou spoluprací s Michalem Horáčkem, jak se ti na skladbě Tante cose da veder dělalo? Přeci jen jedna píseň v tolika verzích - nepřišlo ti to spíš svazující?
Mně se ten nápad hned líbil. Pan Horáček mě už dřív oslovil s projektem Ohrožený druh, tehdy jsem ale odmítla - necítila jsem se v té poloze dobře a nebyla na ni připravená, nemohla jsem se do toho vžít. On ocenil, že jsem byla upřímná a teď se ozval zase. Když mi vysvětlil, o co jde, byla jsem překvapená, protože tohle tu ještě nebylo.
A co říkáš výsledku?
Už jsem slyšela Jarka Nohavicu, Jiřího Suchého, Karla Gotta, Dana Bártu - a opravdu to nenudí, půjde o krásné album. Já osobně to brala jako výzvu, nikdy jsem nezpívala česky a tohle je šanson, s tím textem musíš žít, podat tu životní pravdu.
Jaká verze tě zaujala nejvíc?
Moc se mi líbí Jarek Nohavica a Jiří Suchý. To jsou mí favoriti.
