Kde že ty loňské rapy jsou?

Louder | 11.05.2009 | Recenze

Článek z magazínu se mi líbí Článek z magazínu se mi líbí

Ohodnoť jako první!

Hned od prvních singlů před pěti lety patřila Lady Sovereign mezi nejžhavější jména nové vlny britského rapu. Bílá raperka s pořádně drsným jazykem, co vypadá, jakoby utekla ze školních lavic a hlavně umí vrčet i štěkat pořádně nakažlivým způsobem. Zapomeňte však na tři roky starý debut. Nebyl dokonalý, měl své mouchy - jenže proti obřím půlmetrovým zmutovaným sršňům z čerstvé desky Jigsaw, jsou úplně neškodné.

Žvýkačka v pěkném barevném obalu. Dáte ji do pusy, chvilku celkem chutná, i když trochu chemicky, že ani nepoznáte, jestli je to opravdu ta broskev z obrázku. Za pět minut už jen přežvykujete divně ztvrdlou polosraženou kouli, která hořkne na jazyku, až ji prostě vyplivnete. Spotřební produkt, asi jako druhá deska Lady Sov. Ta se na konci minulého roku ve zlém rozešla s vydavatelstvím Rock-A-Fella rappera Jay-Zho a založila vlastní společnost Midget Records (midget- skrček), kterou zaštítil kolos EMI. Prý chtěla mít více svobody, nakonec je sama sobě otrokem.

Kromě neshod s bývalým vydavatelem si prošla depresemi, zklamáním v lásce a myšlenkami na sebevraždu. „Všechno už mám za sebou," prohlásila nedávno. Natáčení Jigsaw vzala jako terapii. I kdyby byla celá ta pohádka o pádu a znovuzrození pravdivá, poslouchat výsledek terapie není žádná selanka, obzvláště pokud jste od ní ještě čekali něco zajímavého.

Chybí opravdu chytlavý beat. Trojice producentů Dr. Luke, Benny Blanco a Medasyn už patří mezi první ligu a bohužel se většinu času drží v mezích receptů, které už kuchtili třeba pro Britney Spears, Pink nebo Katy Perry. Titulní skladba dokonce zkouší podojit slzné žlázy tesknými smyčci, navrch přidává beat - pouťová slátanina, podobně jako příbuzná popůvka Guitar. Dostane se i na electro minimalismus, z něhož nejvíce zaujmou singly I Got You Dancing nebo svižná break beatová Let's Be Mates, jež se však nemohou rovnat peckám z debutu jako 9 To 5 nebo My England. Na první poslech nejvíce zaujme So Human. Paradoxně jde o nepřiznanou vykrádačku The Cure a jejich Close To Me.

Hlava nevěřícně kroutí. Lady Sov se pokouší stát zpěvačkou. Panenko rapová, proč? Naštestí jen poskakuje na několika notách jako Lily Allen, ale i tak to desce škodí, protože už si nemůžete být jistí ani spratkovskou ironií. Nahradilo ji neškodné „bububu", snad aby se maminky puberťáků necítily pohoršeny. Jasně, je to pouze party muzika, nic víc. Kdysi jsme se však dozvěděli přece jenom víc než, že má Sov bang bang zvuk a miluje fialovou. Osobní zpovědi, kterých je na desce několik, končí ještě hůře, protože nepustí skrze vytrénovanou přidrzlost posluchače blíže k sobě. Marně hledat v rýmech hranu, a když už se rozjede, třeba jako v jediné ukecanější Food Play, obklopí je nudným papundeklovým spodkem a ospalou flow.

Lady Sov zůstává za rebelku. Bohužel se více blíží celebritám, kterým se tak vysmívá v klipu k singlu So Human, jen má barevnější mikinu a hází rukama jako kluk. Manažeři z vydavatelství si jistě mnou ruce, konečně mají svou Pink - hip-hopový model. Jen by to příště chtělo přidat pod kapotu aspoň o padesát koní více.

 

< Zpět na magazín


Nejčtenější články týdne

Související interpreti




Rychlé vyhledávání