Tvůj zvukový aparát, Pavlův butik musí hrát!
Kde by dneska byl Beck, kde by byli Cypress Hill, DJ Shadow nebo Fun Lovin‘ Criminals? A co PSH (základní pecky jako Jižák) a přeneseně vlastně celá česka hip-hopová scéna? Beastie Boys byli první bílé hvězdy rapu, jejich debutového alba Licensed to Ill se prodalo přes pět milionů kusů a jako první hip-hopová deska vedla americký prodejní žebříček. Jenže oni se rozhodli všechno hodit za hlavu a rozešli se s úspěšným producentem Rickem Rubinem i jeho vydavatelstvím Def Jam. Hledali někoho, kdo jim pomůže s dílem, které mělo kašlat na „všichni jsme bráchové" rap a zkoumat nové možnosti. Našli producentské duo The Dust Brothers. Poslední otázka logicky zní: kde by bylo Paul's Botique bez Dust Brothers?
Hip-hop stál na samplingu od samých počátků, jenže tohle album změnilo pravidla hry. Proč čerpat jen z jazzu a černé muziky, když svět elpíček je nepřeberný. Narveme tam všechno, co bude dávat smysl a je jedno, jestli to jsou kytary Led Zeppelin, zpomalený a pozpátku puštěný track od Beatles nebo country od Johnnyho Cashe. A proč pár samplů do jedné písničky, když se dá vrstvit, kroutit se zvukovými efekty a měnit rytmus ještě než vás stačí pořádně nakopat do zadku? Dust Brothers si prostě hráli. Výsledkem je 105 nasamplovaných písniček a 15 výsledných kusů. Revoluční zvuk byl podobně punkový jako na debutu Beasties, přitom nepotřebovali hrozit tvrdými kytarami. Je třeba si uvědomit, že tehdy se samply nemusely clearovat, tedy ošetřovat autorská práva s autory originálu a jejich vydavatelstvími. Hru změnil až soudní proces z roku 1991 mezi hudebníkem Gilbertem O'Sullivanem a rapperem Biz Markiem, který utnul volné samplování.
Nejen hudební inspirace létají v Pavlově butiku bleskovou rychlostí. Mikrofon dostává zabrat, Ad-Rock, MCA ani Mike D se s ním moc nemazlí. Desku otevírají věnováním všem slečnám od Brooklynu až k plážím Porto Rica a pak se vyrážejí na zběsilou funky jízdu. Zůstalo v nich něco z Jackass týpků, když rapují o tom, jak házejí vejce po lidech v "Egg Man" nebo si za volantem koledují o střet se zákonem ("High Plains Drifter"). Z párty ztřeštěnosti dokáží vybudovat úsměvný příběh nebo prostě plácnou jakoby nazdařbůh a on z toho vyleze úžasný vtip. Jejich hlavní zbraní je ale tisíc odkazů na minutu. Vytáhnou na vás tolik jmen a souvislostí, že je pochopíte jen s otevřenou popkulturní encyklopedií. Není divu, že ohledně pozadí textů na desce vznikl i speciální internetový projekt. Jakoby se chtěli vzepřít nálepce, kterou jim dali kritici na prvním albu - ukřičená parta bělošských šašků. Doba se zrychlila a rap pokročil. Hyperaktivní styl, který Beastie Boys tehdy pomáhali propagovat, dávno zakořenil. Kadenci myšlenek, jaká je ke slyšení na Paul's Botique, ale stěží někdo překonal.
Beastie Boys dnes znamenají kult. V roce 1989, když vycházelo album o němž je tu řeč, je chtěla spousta kritiků hodit do pytle rychlokvašek, co se rychle kazí. Prodeje tehdy spíše zklamaly. Jenže s pokračujícím časem začali všichni zjišťovat, co Beasties s pomocí Dust Brothers vytvořili. V roce 1999, deset let po svém zrození, byla deska dvakrát platinová a začala pronikat do žebříčků nejlepších alb všech dob. Není větší důkaz kvality, než čas, nemyslíte? Jubilejní reedice sice kromě remasterovaného zvuku a výpravného obalu nenabízí nic moc nového, ale tahle bestiální dobrota nepotřebuje extra přísady.
