Kelis v novém hávu

V dnešním pomezí mezi popem, R'n'B a Hip Hopem je již zcela samozřejmým trendem spolupráce s Davidem Guettou. Toho ke Kelis na desku Flesh Tone opět nepřivedl nikdo jiný než Will.I.Am z Black Eyed Peas, pod jehož labelem nová deska Flesh Tone vznikla. Kromě těchto dvou ikon současné popmusic nechybí ani další zvučná jména elektro-taneční scény, jako Benny Benassi, Jean Baptiste nebo DJ Ammo.

Zní to jako evropská taneční deska s výrazným americkým hlasem, a podle prvních ohlasů na singl Acapella, který produkoval právě David Guetta, je rozdíl mezi Evropou a Amerikou více než znatelný. Zatímco například ve Velké Británii dosáhla tato skladba na příčky mezi Top 5, v USA se nedostala ani do první stovky.

Kelis se sice zcela změnila, ale nová deska jí až neuvěřitelně dobře sedne. Zřejmě tedy nejde o předem vykalkulovanou snahu zapadnout do současných trendů popu, ale o skutečný posun v tvorbě této americké zpěvačky a skladatelky směrem, kterým jí to táhne.

Až pohřebně laděné synthetizátory chytnou jakoby osudově vaši pozornost už od prvních vteřin desky a nebudou ji chtít za žádnou cenu pustit. Vzhledem k lehce poddimenzované stopáži, která čítá pouze 9 skladeb a tedy necelých 40 minut, se vlastně ani odtrhnout po zaposlouchání nestihnete. Desku Flesh Tone je tak poměrně snadné zhltnout najednou. Což jí ovšem v ničem neškodí, ba naopak. Kompozice na sebe navazujících skladeb a jednotlivých meziher, na úvod a na konec každé skladby, by totiž s více tracky byla až přehnaně komplikovaná a nesloužila by tak docela svému účelu. Takhle zní neotřele a díky tomu ani nenudí.

Stojí za poslech: 22nd Century, 4th of July

80%