Kevon Edmonds vrací soul zpátky
Kevon Edmonds natočil takovou malou desku plnou kvalitního soulu. Jeho největším přínosem je, že vrací R&B zpět, kde bylo v devadesátých letech, jde ve stopách svého bratra Babyface nebo třeba formace Boyz II Men. Celkem zdařile se vyhýbá všem odbočkám, které žánr R&B odklání k popu, elektru a reggae.
Kevon Edmonds upekl svou soulovou bábovku Who Knew podle původní receptury a suroviny, které použil, byly košer. Snad jen použití vokoderu, který na okamžik zmutoval zpěvákův hlas, narušilo sound konce dvacátého století.
Who Knew obsahuje deset stop, z čehož jen osm je regulérními písněmi, které se rozhodně, až na malé výjimky, nevtírají posluchači pod kůži. Jsou to spíš takové regulátory nálady. Při pozornějším poslechu vynikne i Kevonův úžasný zpěv. Jeho výkon dosahuje svého vrcholu v závěru songu Angels, při tradičním vyznání I Love You.
Co by se ale Američanovi dalo vytknout, je jeho medovost, která je sice fajn, ale nemusí být všude a vždy. Podobným nešvarem trpí i dnes populární mladíčci Ne-Yo nebo Chris Brown.
Každý nový poslech vzbudí v posluchači hlubší vztah k Edmondsově tvorbě. První možná zaujme April's Foot s podmanivou zvonivou melodií a propracovanými backvokály. Trošku z jiného soudku je singl Oh, který je sice asi nejméně progresivní skladbou, ale právě proto má své kouzlo. Navíc se Oh stalo prvním singlem, což je jen dobře. Příjemný pomalejší rytmus, minimalistická hra na kytaru ve spojení s Kevonovým zpěvem navozuje pocit luxusu bez třpytivých řetězů na krku a diamantů od Tiffanyho v uších.
Za zmínku stojí i titulní Who Knew s potlačenou, ale o něco rychlejší rytmikou. CD neobsahuje žádnou špatnou nahrávku. Všechny si drží určitý standard kvality. Svým způsobem je jediným ale jen zdánlivým negativem poměrně krátká stopáž hudebního nosiče. I s intrem a mezihrou trvá pouhých třicet tři minut. Ale jak se říká, méně je někde více, a to myslím platí i v tomto případě.
Who Knew je album, které sice nezbourá nejrůznější žebříčky, ale dojem z něj vydrží nadlouho. Škoda že u nás nemá podobná hudba příliš velkou tradici. V době, kdy se R&B začalo dostávat do playlistů českých rozhlasových stanic, už dominoval tanečnější styl.
8/10*
