JUGI z UDG BLOGUJE: Klidně bych kalil o něco méně

V pondělí mi zavolal můj bývalý spolubojovník v pokusech o edukaci dětí Petr a skočili jsme na jedno. Tedy na jedno osmipivo:) V úterý se polopracovní večerní schůzka s kamarádem Giorginem a s klukama z Kurtizán zvrtla v jedno sedmipivo. Tvrdě jsme pracovali asi do dvou i přesto, že jsem ráno vstával, abych byl v děvět pod hradem Křivoklát, kde se konal šestý ročník nohejbalového turnaje kapel Festonda Cup 2010. Naštěstí se moje ponocování moc neprojevilo a v parádním turnaji jsme s Bobem a Adamem vybojovali třetí místo. Nikdy jsem si nemyslel, že z toho budu mít takovou radost. Poprvé v životě jsem měl na krku medajli:) Atmosféra na Festondě byla skvělá, všude spousta kamarádů.

Takže musíte pochopit, že přesto,že jsem si záměrně nevzal ani spacák ani stan, abych tak pojistil včasný návrat domů, octnul jsem v šest hodin ráno na baru ve vybrané společnosti (Fenek, Křížek, Vartecký atd.) Když jsem se za pár hodin vzbudil, uvědomil jsem si, že je čtvrtek a že na večer je plánovaná oslava narozenin kosích bratrů Petra a Pavlika. Naštěstí jsem se stačil odpoledne lehce prospat v kanceláři (metoda čelíčko), takže na oslavu jsem dorazil relativně fit.

Aby se mi náhodou nestalo, že budu opět kalit do svítání, přepálil jsem start. Ale totálně. To se mi ještě nikdy nepřihodilo. Z narozek jsem odjel o půl dvanáctý, před tím jsem ale ještě stačil poblejt dětský hřištátko. Vážně se Vám děti moc omlouvám. Teď když se mě všichni ptají, jaká byla ta narozeninová párty, nevím co jim říct. Trošku se stydím. Vlastně docela dost:) Taky mě mrzí, že tam bylo dost kamarádů, který jsem dlouho neviděl a těšil jsem se, že dám takový kolečko, u každého se na chvíli zastavím a pokecám. ¨

Na druhou stranu má metoda přepáleného startu ledacos do sebe. O půlnoci v posteli a ráno v devět hodin úplně cajk:) Na rozdíl třeba od Thoma z Imodia, který vydržel do půl pátý a jelikož ráno od šesti vysílal, jel rovnou do rádia. Tohle jsem párkrát udělal, když jsem ještě učil na základce a upřímě řečeno je to velkej masakr. Děti na prvním stupni si myslely, že jsem nemocnej, teenagery od šestky vejš už ale neošálíte. „Pane učiteli, vy jste celou noc chlastal, že jo?“ zeptal se mě jednou zkušenej osmák a to seděl v poslední lavici a k perfektní diagnóze mu museli (narozdíl od dětí v prvních řadách) stačit pouze oči. Většinou jsem to řešil zkušeně v mediální učebně s projektorem, kde jsem pustil dětem nějakej film, samozřejmě vždy zcela k tématu:) Jednou jsem měl průser, protože mi pan zástupce přinesl třídnici k zapsání, já spal v zadní lavici a děti v hodině dějepisu koukaly na „Žhavé výstřely 2“ . Má učitelská kariéra ale vrcholila o něco později na plese devátých tříd. Jelikož žáci měli zákaz alkoholu, ukrývali flašky ve skříňkách. Já to věděl, neprásknul, tudíž jsem byl zvanej. Tak jsme se nalili a s kolegou Petrem a pár devááky počůrali školníkovi úplně nový auto. Zuřil. Už jdu radši spát nebo na sebe prásknu ještě něco horšího:)