V úterý jsem byl u nás na chalupě. Máme tam tak dvě kočky. Jedna je šelma a jedna je blbá:) Ta, co je šelma, vlastně ani nemá jméno. Můj brácha Honza ji přenesl z venku, když jí byl asi rok a jelikož jsme předpokládali, že už jí někdo jméno dal, a ani nevěděli, zda si ji necháme, začali jsme ji říkat prostě: „Číča“. Číča, jelikož pravděpodobně část svého kočičího dětství strávila venku u popelnice, je divoká. Je plachá, nerada se mazlí, pořád číhá a loví. V úterý se právě přišla pochlubit ptáčkem. Reakce jako vždy podobná. Pozdvižení. Všichni ji pak honí, různě jí nadbíhají, nadávají do potvor a vražedkyň. Vetšinou to není nic platné. Ptáčka sice nakonec půstí, ale je pozdě. Když byl Honzik ještě malej, dělal ptáčkům hrobečky s dřevěným křížem, teď je házíme za plot:)
Druhá kočka se jmenuje Terča a je Číči dcera. Mater semper certa, pater incertus. Ale myslím, že to byl velkej mourovatej fešák ze sousedství:) Od malička byla hrozně roztomilá, takže je dost rozmazlená. Chodí míň ven a víc se válí všude, kde je měkko. Podle mě je trochu blbá. Minulý týden ji pokousala myš. Chápete to? Něco je špatně....
Větší starosti mi ale dělá náš Fík. Už se zdálo, že si zvyká na nový byt, začal i postupně prozkoumávat okolí domu. Pak ale narazil na Matese. Mates je starší zkušenej kocour pana domácího. Je mohutnej, chlupatej a arogantní. (Pan domácí nikoli, takže neplatí jaký kocour, takový pán.) Pomalu obchází zahradou, jako by kontroloval, zda je vše v jeho teritoriu na svém místě. Jednou jsem se ho sám lekl, když seděl v šeru na brance domu jako sfinga. Je to monstr. Fík se ho bojí a nechce chodit ven. Mates dokonce nedávno uspořádal proti Fíkovi křížové tažení k nám do bytu. Od té do se chudák dobrák Fík bojí i doma a okolo předsíňového okna, kudy se dá lehce dostat na zahradu, se obezřetně plazí. Kocouří ego si hojí jen lovem můr, což je ale nechutný, protože je pak chroustá:) Tak snad se kluci nějak skamarádí.
Kočky mám hodně rád. Každá má totiž trošku jinou povahu. Chodí samy, kam chtějí a nechodí jak blbci na cvičák:) Omlouvám se všem pejskařům:)
26.07.2010 00:35:19 - Wendysek
Kočky nemusim, jsem spíš pejskař, ale moc mě to pobavilo:D:D:DMyš pokousala kočku, to je fakt vtipný:D
25.07.2010 23:53:19 - R.A.M.P.O.U.CH
No ano, kočky jsou prostě osobnosti :-)
A je krásný, když se v jejich poznávání někdo takhle vyžívá.To se pak nedivím těm nádherným textům ;-)
25.07.2010 15:22:06 - loliicka
koukám že si se svýma čičinama docela užiješ:))
23.07.2010 21:32:32 - Iva Marešová
Skvělej blog:)
Divoká a blbá – ideální kombinace:)