MARQUET BLOGUJE: do éteru!
Výlety do médií jsou provázeny celou řadou rozličných emocí, aspoň u nás devíti. Je to určitě zčásti dáno tím, že je nás poněkud víc a je nesmysl, abychom do rádia chodili celá kapela, protože to by posluchač nejspíš neunesl. Zároveň je prezentování kapely v médiích činností, kterou neprovádíme nijak zvlášť často.
Po předchozí krátké domluvě o způsobu doručení ještě horkých písní z nové desky jsme už svěží a vymydlení seděli ve studiu a těšili se. Vše proběhlo hladce, písně hrály, posluchači nám je chválili, vysvětlovali jsme to, co jsem tu vysvětlovala v minulém blogu, totiž proč se deska jmenuje Fu, Henja překonal svou nervozitu a dokonce i něco řekl, v přestávkách, když hrála muzika, jsme probírali nejnovější drby z pražské ska scény, proč že ta Berenika odešla z těch Discoballs a jaká bude jejich nová zpěvačka právě na našem křtu a tak dále a tak dále...
Hodinka utekla jako voda a my s hlavou jak balón mířili k domovům. Věděli jsme, že nás v pátek čeká repete v podobě hodiny v éteru, tentokrát v Reggae klubu Rádia 1 s DJ Kayou v čele.
V pátek jsme se chystali o něco déle, protože Reggae klub začíná vždycky až ve 23:00, takže je předtím spousta prostoru pro mnoho dalších věcí. Člověk by řekl: třeba na kontrolu toho, jestli do rádia dorazily naše nové tracky, abychom měli v pořadu o čem mluvit a co hrát. Kontrola proběhla, ale jen zběžná. Což se následně ukázalo jako osudové.
Kaya dorazil za pár minut jedenáct ne příliš spokojený, poněvadž doma narychlo stahoval naše mp3 a kontroloval, zda hrají. Doma hrály. Kaya si posteskl, že mu do studia chodí kapely s tím, že mají novou desku, a přitom ji ještě vůbec nemají. Prý jsme nebyli první, ale byl by nerad, aby se z toho stalo pravidlo. Reggae klub začal nějakým reggae dle Kayova výběru. Po pár minutách, ve kterých se počítač ve studiu rozhodoval, zda přijme připojený usb klíč (nepřijal) se ukázalo, že mp3, které Kayovi hrály doma, ve studiu nehrají. A bylo.
V tu chvíli propukla v našem (oproti výpravě na rádio Wave početnějším) táboře panika. Nastala fáze osočování. Kaya mezi tím vším pobíhal a snažil se zaktivovat stále další počítače, které by byly konverze schopné (pro neznalé - prostě bylo třeba převést tyhle mp3 na jiné mp3). Občas prohodil sprosté slovo. My jsme jich prohazovali víc. Když se nám konečně podařilo najít viníka a přesvědčit ho, že je viníkem, zároveň se nám ulevilo, protože se ukázalo, že jeden z počítačů bude schopen kýženého převodu.
Ještě že jsme s sebou měli Fanyho, dobrou duši a velkého pomocníka Basta Fidel. To on vše převedl a tak jsme se po půlhodince, kdy jsme už dávno měli hovořit a rozjímat do éteru, konečně dostali k mikrofonu. Henja, který byl označen za prapůvodce všech problémů, byl na mikrofon poněkud zaražený, takže jsem to skoro celé odmluvila. Důležité ale bylo, že už to hrálo.
Kdo by řekl, že se z toho stane taková detektivka? Naštěstí máme Fanyho, našeho Hercula Poirota. A pár historek k vyprávění...
