Kryštof na Jevišti nebo v Propadlišti?
Kryštof - s vodítkem, ale bez náhubku
Kryštof už si na poli české hudby vypracoval slušné jméno - a hlavně i řadu vodítek, díky kterým ho posluchači zaručeně poznaj... Ono představit si tohohle pána bez vygradovaných refrénových exhibic, chytlavých melodií, zadumaných tesklivých zákoutí, rozverných eskapád, slovního hříčkování, zabaleného do všemožných odkazů - to jednoduše nejde.
A „nejde" to ani po patnácti letech, před starým dobrým obecenstvem. Přesto se kapela na nové desce posouvá dál - je to dobře nebo špatně? Na tuhle otázku si asi každý posluchač se sluchátkama na uších musí odpovědět sám.
Kryštof na Jevišti t-music, stahujte zde
Album Jeviště přichází necelé čtyři roky po kostkovém rande s panem Rubikonem, tři po hitovém Poločasovém bilancování a především pak sérii „Kryštof Unpplugged". Právě úctyhodný počet měsíců ve společnosti akustiky se dost možná podílel na výsledném vyznění nové nahrávky... Aneb vítejte na energií a elektrikou sršícím Jevišti. Dalším společným jmenovatelem rázného soundu desky je producent Boris Carloff. A o tom, že tohle spojení příjemně jiskří, se veřejnost přesvědčila už díky dřívější výbušné a taneční spolupráci obou zúčastněných...
Tak vzhůru do boje. Bobulovského hudebního velvyslance cyRána netřeba představovat. Už ten hýří všemi možnými barvami a především pak nepřeslechnutelným trip-hopovým nábojem. Titulní Jeviště je kapitolou samou pro sebe. Jedna z vůbec nejsilnějších písní v repertoáru Kryštofa má ale jednu zásadní vadu. Pakliže ji totiž kapela zařadí na začátek alba, riskuje, že nahrávala zbylých deset písní zbytečně... Každopádně, laťka minimálně 615 (ženy 506) a tyč nenávratně v čudu.
Příště raději bez DigiHráchovky
Zatímco v první písni desky bují dva ideály vedle sebe - v několika dalších bohužel často jeden z nich skomírá, a to většinou ten textový. Zdaleka největším průšvihem desky je bez sebemenších pochyb píseň DigiHrách. Slova Xindla X parodují spíš než současnou dobu plnou technických vymožeností sama sebe. Rádoby vtipné rýmy ...Být velkej kluk, mít ICQ i Facebook, opustit knajpu, usednout ke Skypu... jsou vrcholem té netrapnější trapnosti s reakcí ne v písní zmíněného LOL ani ROFL, ale spíš OMG.
Myšlenkové rezervy však mají i texty Richarda Krajča. Stejně jako v minulosti, libuje si frontman v užívání "krásných slov" - zatímco v abstraktnější melancholické společnosti perutí, mraků, rychlovlaků, chrp, sedmilhářů, siluet, větrolamů a bílých klarinetů mu to sluší stále, s konkrétnější humornější rovinou je na štíru, a to i přesto, že ho vizuál desky stylizoval do role klauna... Kryštofí "taťka" prostě daleko líp funguje jako pán, se kterým přichází slzy, než ten tradiční, bezstarostný vyvolávající výbuchy smíchu. Skvělým příkladem je Malý princ, jehož text ...Mauglí má krizi, Pú má splín... je lehce řečeno hodně dětinským pokusem, ovšem se skvěle nakopnutým hudebním podkresem. A druhý singl je na světě.
Na opačné straně barikády bojuje textově úžasná něžná záležitost Ukolébavka se zvukovým podkladem, hodícím se spíš pro kudrlinky hlasového exhibicionisty Dana Bárty... Přestože má skupina skvělou dechovou sekci a je až škoda, že se na Jevišti nezapojila víc, hlasu Richarda Krajča prostě pasuje popíkovské Úú (zas budem šťastni) víc než jazzové Laj la laj laj...
Malinko ubrat by to chtělo i co se odkazové zásobárny týče, ve výčtu Bach s Morrisonem, Kipling a backhamovské šampóny chybí už snad jen jejich kámoš cyNoc - rčení míň je někdy víc, zní ale taky sympaticky...
Kryštof v Mikrokosmu vs. U2 v Joshuově sadu?
Vedle potřebné porce něhy nesmí na Kryštofáckých deskách chybět ani rozverně vydováděné písně. Tentokrát, jak už bylo řečeno, s daleko znatelnější elektronickou linkou. Ta neskutečně sluší jak energií nacucanému Sedmilhářovi, tak i malému poslovi od pana Exupéryho... A skvěle padne i příjemnému úletu se sériovým číslem 007 alias DuDuDuu. Naopak medvědí službou je písni Stísněná, která, právě díky podivným diskotékovým rifům, ztrácí na své síle.
Co jiného zmínit na konec než alfu a omegu ostravskohavířovské bandy... Kryštofí hlavní sílu v podobě intimních, často naléhavých balad, nechal plně vyniknout už přelomový Mikrokosmos a jeho velká trojka Zrcadlení, Tuning, Vodné stočné. V jejích stopách si to hrdě kráčí jevištní Buhvíkam (především pak jeho vygradovaná druhá půle) a geniální záležitost Molotov. Silný song z dílny atentátníka Evžena Hofmanna ukazuje, že by si tenhle "medvídkový" kytarista rozhodně zasloužil víc místa v autorské klenotnici se jmenovkou Kryštof.
Potlesk, návrat, děkovačka... A sjedeme to ještě jednou... Tak tohle má ostravsko-havířovský bard za sebou už mnohokrát - a i když je jeho jevištěm spíš pódium, prázdnota ani prázdnost mu teda rozhodně nehrozí. Jediné, co trochu kazí radost z dobře odvedené práce, jsou velikášská slova na téma Nejlepší natočené album. Mikrokosmos sice neochvějně dřepí na trůnu dál, na druhou stranu ale... chce někdo po U2, aby přesazovali s každým dalším albem?
Fotogalerie: Iva Marešová
