Kryštof roztančil pražské Jeviště
Letošní první t-music tour má trochu neobvykle jenom tři zastávky, jindy jich bývá mnohem víc. Tahle je ale mimořádná, protože se nejede po klubech, ale po největších halách v republice, po Praze Kryštofové zavítají ještě do Brna a Ostravy. Pardon, Kryštofové a Xindl X, který nejen textoval novou Kryštofí skladbu DigiHrách, ale mezi psaním scénáře ke Comebacku si odskočil i do role předskokana Jevištního miniturné.
Když Xindl začínal kolem osmé hodiny hrát, byla Tesla Arena už slušně plná (Richard Krajčo se v průběhu koncertu zmínil, že přišlo více než 10.000 lidí) a Xindlova jiskřivá směs ironického rapu, pouličního veršování a hospodského zpěvovyprávění fanoušky slušně naladila na hlavní hvězdu večera. V Xindlově setlistu nechyběly samozřejmě hitovky Anděl a Dysgrafik, ale to je v podstatě nutnost.
Chvíli po deváté celý sál ztemněl a dlouhatánské klavírní sólo uvedlo první skladbu, jíž nemohla být žádná jiná než Jeviště. Hoši byli zpočátku skryti za průsvitnou oponou, takže z nich byly vidět jenom stíny. Ta spadla s nástupem refrénu společně s gejzíry světel, které velmi efektivně osvětlovaly jak pódium, tak celou halu.
Světla byla vůbec věc, která celý, už tak dobrý koncert vytáhla ještě o několik tříd výš. Upřímně, Kryštof jsem naživo viděla už spoustakrát, a proto jsem si říkala, že mě už nijak zvlášť překvapit nemůžou. Něco tak mimořádného, jako jsme viděli v Tesle, se u české kapely příliš často nestává, opomineme-li koncepční a graficky vymazlené show Tata Bojs či Kabátovské petardy na druhé straně. Na pátečním koncertu to chvíli vypadalo, že na pódiu přistála parta obřích světlušek, jindy halu zaplavily matrixovské zelené lasery (v kombinaci s bondovskou DuDuDu zvlášť efektivní prvek), nechyběla barevná kola či oslepující světelná děla a o zářících gejzírech už se mluvilo výš.
První půle show se nesla ve znamení Jevištních novinek. Jeviště vystřídala Sedmilhář a v průběhu koncertu zaznělo téměř celé album, DigiHrách, samozřejmě CyRáno nebo OstravSKA balada. Při ní se na plátně za kapelou promítaly fotky Jarka Nohavici. Projekce byly dalším prvkem, které koncert výrazně ozvláštňovaly. Nejvtipnější byla určitě grafická historie kapely, kterou plátno odvyprávělo při Lolitě, vůbec prvním Kryštofím hitu. Pánové svoji retrospektivu pojali formou návštěvy archivů rodinných a kapelních fotografií, což zvlášť při dokumentaci prvních let Kryštofa bylo víc než jenom trochu úsměvné.
Když už jsme u té Lolity, za ty dvě hodiny Kryštof nezapomněli snad na žádný svůj hit. Zahráli Plán, Tak nějak málo tančím, Atentát nebo Obchodníka s deštěm, podle mě stále tu nejlepší skladbu, kterou Kryštof vytvořil.
Že je Richard skvělým frontmanem, který perfektně komunikuje se svými fanoušky, předvedl v Areně hned několikrát. Nejvýraznější to bylo při písni Rubikon, kdy se najednou zjevil uprostřed publika, celou skladbu tam odzpíval, aby se v závěru prošel davem nadšených lidí zase zpátky na pódium. Další efektní prvek proběhl při skladbě FantomSKA, kdy se dechová sekce rozmístila po tribunách a rampách u pódia a celou skladbu na těchto pozicích a v záři reflektorů odehrála. Vypadalo to moc hezky, jen si to Kryštof vypůjčili od Coldplay, kteří se podobně stěhovali při svém pražském koncertu.
Na závěr nechyběly přídavky a jako úplně poslední zaznělo Zrcadlení, Richardova nejoblíbenější skladba. A pak už byl konec. Konec mimořádného koncertu. Jediné, co snad lze vytknout, byla chybějící projekce na obrazovkách, zvlášť zezadu totiž nebylo skoro nic vidět. Jinak se ale jednalo o špičkovou show, na které Kryštof se ctí představil nové Jeviště a s grácií jemu vlastní odehrál své největší hity.
A jestli jste Prahu nestihli, máte další šanci už za pár dní. Pavilon P na brněnském výstavišti kapela zaplní 23. února, tři dny nato pak zavítá do ostravské ČEZ Areny. Můžu jen vřele doporučit. A navíc - kdoví, jestli si Kryštofové zase nevymyslí nějakou tu několikaletou koncertní pauzu...
