Lenny Kravitz a jeho zmoklej brněnskej Amor
Hudební King (Martin Luther) poskládal svůj setlist podobně jako loni v Praze. Vedle novinek z desky It Is Time For A Love Revolution tak zazněly i staré dobré klasiky a Lenny potvrdil, že i s vráskama to „vykastrované" It Ain't Over 'Til It's Over (Mamma Said, 1991) i bouřící Are You Gonna Go My Way (Are You Gonna Go My Way, 1993) zatraceně sluší. Největší ohlas patřil silnému pětkovému dvojbloku American Woman a Fly Away. Kapesníčky návštěvníků naopak provětrala balada I'll Be Waiting.
Dění na Velodromu ale spíš než samotný Lenny ovládl zápas s přírodním živlem. Nutno podotknout, že i přesto na plochu doputoval úctyhodný počet promoklých bahňáků. Většina fanoušků skončila pod střechou. Koncert ale daleko víc trpěl nepochopitelnými pauzami, které si hlavní hvězda večera dopřávala. Jakmile se začalo publikum dostávat do varu, zpražila ho kapela v čele s Lennym další porcí „ničeho". Podivný manýrismus, který byl i vzhledem k počasí skvělým zabijákem show... Dalšími rozpornými okamžiky byla instrumentální sóla, která jsou obvykle příjemným zpestřením koncertu, když ovšem netrpěí předávkováním...
V konečném součtu byl ale seznam brněnských pozitiv přeci jen delší. Příjemně působil i fakt, že na rozdíl od mnoha kolegů vsadil Lenny Kravitz na čistou hudbu a nepotřeboval k zaujetí publika žádné pyrotechnické vychytávky, polosvlečené tanečnice ani vrcholné choreografické náčrty... Rej pláštěnek tak odcházel spokojený, i když nacucat se mohl přeci jen o poznání víc...
Fotogalerie: Iva Marešová/ NetReporters.org
