Leonard Cohen a jeho tři pražské poloviny

Česká metropole byla v sobotu večer svědkem reprízy loňské premiéry čtyřiasedmdesátileté legendy z Montrealu. Leonard Cohen je u nás prostě neokoukaný - a tak nastoupil s totožným ansámblem a téměř na chlup stejným repertoárem... Přesto na sebe nechal zírat čtrnáct tisíc diváků přes tři hodiny s pusou do kořán.

Společnost mu dělali opravdoví hudební mazáci. Sóla kytarového mága Boba Metzgera patří k vyhlášeným momentům Cohenových koncertů - a nejinak tomu bylo i v Praze. Hlasitý aplaus pak svými mezihrami sklízeli i basák Roscoe Beck, excelentní „strunař" Javier Mas, klávesista Neil Larsen, dechař Dino Soldo nebo jedinečný bubeník Rafael Bernardo Gayol... Kapitolou samou o sobě byly vokální exhibice sester Webbových (Homepagová pro nemoc omluvena) a úchvatné Shary Robinson.

Jedna z nejúsměvnějších chvílí pak přišla spolu s klávesovým sólem Leonarda Cohena. Melodie blížící se obtížnosti Ovčáků čtveráků byla k údivu samotného Mistra oceněna bouřlivým aplausem O2 Arény... Roztomile pak působilo i tradiční odhopkávání z pódia.

Jak už bylo řečeno, setlist se od prvního pražského koncertu téměř vůbec nelišil. Premiéru si tak letos odbyly kousky Waiting For The Miracle a Lover Lover Lover, naopak možnou derniérou byly loňské Holešovice pro songy Democracy a Heart With No Companion.

Kostra koncertu se samozřejmě soustředila kolem největších Cohenových hitů. Zatímco v první půlce zazněly Bird On The Wire, Everybody Knows, In My Secret Life nebo Who By Fire?

Druhá přinesla nesmrtelné písně jako jsou Suzanne, I'm Your Man, Take This Waltz nebo dech beroucí Hallelujah. Asi nejúchvatnější hudební moment pak Leonard Cohen zpestřil i překvapivou  textovou zastávkou v Praze, za což ho plná hala nadšeně odměnila.

Legendární písničkář se ale se dvěma koncertními půlkami nespokojil a nabídl českým fanouškům i půlku třetí. Svou spanilou jízdu tak zakončil ve společnosti melodií So Long, Marianne, Famous Blue Raincoat a už opravdu rozlučkové Whither Thou Gest.

Přestože se šifra Mistra Leonarda našla v české metropoli už podruhé, neubralo to nic z její fascinující výjimečnosti, obdivuhodné grácie a vzrušující neuchopitelnosti. Není se ani čemu divit - takhle úchvatný hudební rukopis se prostě jen tak neokouká. Tak zase za rok, pane Cohene.

Fotogalerie: Iva Marešová