Lepší zítřky s Primal Scream
Deska Beautiful Future začala na poličce nabývat zcela nového významu poté, co praskla aférka kolem mírně omezených hlavounů z Českého rozhlasu, konkrétně Rady a programového šéfa Richarda Medka. Ten posluchače Radia Wave označil za alternativní a za ty, kteří nejsou budoucností tohoto národa a pokud, tak jen ojediněle.
Celé to vzniklo právě kvůli, hádejte... Primal Scream! Moderátor si totiž dovolil převzít z jiného veřejnoprávního rádia, konkrétně asi toho celosvětově nejrespektovanějšího BBC Radio 1, show Gillese Petersona, ve které mj. zazněla i píseň Swastika Eyes od Primals. Levičáci tu brojí proti fašismu, rozhlasoví bafuňáři ji ale mylně (tedy spíš kvůli absenci elementární znalosti angličtiny) interpretovali jako song, který naopak k fašismu nabádá. A celý kolotoč se rozběhl, viz předchozí odstavec.
Od úterka, kdy jsem si spolu s Destroyerem z Prostitutes, Charlie One nebo Honzou Čechtickým z Ohm Square, lidmi ze 100°C, The Chancers nebo DJem Muchem šla stoupnout na tichý protest před Rohlas, ten nový kousek od Bobbyho Gillespieho a spol. téměř nepřetržitě poslouchám.
Zařadit Primal Scream nebylo nikdy úplně jednoduché a překvapit se jim podařilo i tentokrát. Oni prostě začali hrát pop, něžný jako roztomilí gumoví medvídci Harribo! Famózním dílem tohoto žánru je hlavně Uptown s naprosto geniální vokální linkou, která dokáže hladit celé čtyři minuty, prozvoněná titulní Beautiful Future, která nepostrádá lehkost a smysl pro humor stejně jako The Glory of Love.
Nebyli by to ale Primal Scream, aby jen tak vydrželi u jednoho žánru. I když pop převládá, krásně mrazivou depešáckou nostalgií na vás dýchne Beautiful Summer, Zombie Man se zase může pochlubit rock´n´rollovou hravostí, electro-disco imituje I Love To Hurt (You Love To Be Hurt), nejelektroničtější track alba s hostující Lovefoxx z CSS. Vedle ní a producenta Björna Yttlinga z Peter, Björn & John se na albu objeví ještě folková královna Linda Thompson (v baladě Over&Over, předělávce od Fleetwood Mac) a desku zavírá Josh Homme z Queens Of The Stone Age se skladbou Necro Hex Blues. A pak je tu samozřejmě ještě pro Primals tak typický lyrický rozměr, nově tu Bobby Gillespie objevuje kouzlo popu s temnými texty, ale tohle zkoumání nechám spíš na vás.
Ne, Primal Scream tu asi (jak se od nich žádá) neobjevili Ameriku, otázkou ale je, jestli by něco takového vůbec chtěli. Přišli jenom s novou deskou, která se skvěle poslouchá, a čím víc ji posloucháte, tím si to i víc užíváte. Slyšet Beautiful Future je prostě potěšení. Nejen proto, že vám tahle deska zcela jednoznačně říká, že i přes omezenost, škarohlídství a aroganci tu bude stále něco, co si i my, co nechceme poslouchat, jak tehdy padal déšť, do přehrávače s chutí zasuneme.
