Maestro Sting & letka žahavých smyčců

Článek z magazínu se mi líbí Článek z magazínu se mi líbí

Ohodnoť jako první!

Album interpretací Dowlandových renesančních písní, album vánočních skladeb a teď nakonec album úprav vlastních starších hitů pro symfonický orchestr. Když se člověk podívá na Stingovu diskografii z poslední doby, chybí (zatím) jenom druhé „unplugged" či další živák. Neboli snadno bychom mohli někdejšího pana Žahavce odmávnout konstatováním „žádné nové nápady, žije z minulosti". Jenže to by nesměla být deska Symphonicities tak dobrá.

 

Když rockery & popaře popadne chuť nablýskat svoje výtvory klasicizujícím aranžmá s bouřícími smyčci a burácejícími dechy, vznikne zcela pravidelně pěkný průšvih až kýč. Stačí připomenout Kiss, Metalliku, Leata Loafa atd. atd. Bombastický zvuk často jen zředí sílu písní, která bývá nakumulována v přímočarých riffech. Sting patří k čestným výjimkám. Má vkus.

A také hodně šikovného partnera. Většinu skladeb pro orchestr zaranžoval Rob Mathes, chlapík, který má za sebou vedle práce pro Erika Claptona, Roda Stewarda či Sade i zkušenosti s operní divou Renée Flemingovou a Lucianem Pavarottim. Mathes se nepouští do žádného přeslazování a košatění, orchestr nad jeho partiturou dokáže pěkně valit i žahat.

Hned první píseň Next To You, pocházející ještě s punkového období The Police, má pěkně daleko k obvyklému symfonikému romantizování na popová témata. Smyčce, dřeva a plechy ctí rockovou dynamiku a přitom funkčně probarvují zvuk. Málem orchestrální punk.

Hit Englisman In New York byl jako stvořený pro synkopování většího tělesa už v dobách, kdy vyšel na památném titulu ...nothing like the sun (1987). Naopak překvapení představuje Every Little Thing She Does Is Magic. U tohoto kousku by člověk nečekal, jak elegantně ho může mohutné zvukové klenutí zastřešit. Ne, že by občas neprobleskla špetka sladkobolnosti. Jenže právě Roxanne, dámě pod červenou bordelovou lucerničkou, tenhle symfonický, nostalgický šerosvit výborně sekne. Stejně jako pirátově nevěstě (Pirate's Bride). Fajn, šťastný konec alba, spusťte titulky.

Dostali jsme se k jádru sršně, kterým byl pečlivý výběr vhodných skladeb pro přearanžování. Sting a Mathes nepřistoupili na obvyklý mustr „vezmeme největší hity a doplácneme k nim orchestr, nemůže chybět to a ono". Raději oželeli i zásadní písně a natočili pouze ty, kterým symfonický kabát šikne.

Na desku se třeba nedostala erbovní Stingova balada Every Breath You Take. Lze si představit proč. Právě její melodie by snadno sváděla k přidání pouhé smyčcové cukrové vaty, která by „voyeurské" písni sebrala ironický podtext a udělala z ní prachsprostý rádiový cajdák.

Je skvělé, že zrovna s tímhle projektem se k nám Sting vrátí. 22. září v pražské O2 Areně navíc Stinga doprovodí, stejně jako na albu, londýnský Royal Philharmonic Concert Orchestra, který už má repertoár zažitý. Nikoliv, jak se to často dělá, levněji najaté zdejší těleso, které sice může být špičkové, ale partituru dostane pár dní před koncertem. To snad i Stingovi odpustím, že se před časem nedohodl na podmínkách a vynechal Prahu během turné jednorázově obnovených The Police.

< Zpět na magazín


Nejčtenější články týdne

Související interpreti




Rychlé vyhledávání