MÁRDI z fiXy BLOGUJE: Ladislav Smoljak - jedno z nejsmutnějších tleskání

To byl pro mě takovej divnej šok - ta informace se ke mně od zatím nedostala, protože jsem hned ráno vyrazil do Prahy ještě na koncert Kašpárka v rohlíku a byl jsem mimo všechny informační toky. Lidi tleskali a vzdávali hold - bylo to jedno z nejsmutnějších tleskání, který jsem slyšel. Bylo hodně dlouhý, ale i tak se mi zdálo krátký. No a pak se Pavel Anděl naklonil k mikrofonu a řekl: "No a ta dobrá zpráva je - Vypsaná fixa!"

Asi taky uznává tu moji zásadu, ale v tomhle případě to bylo vážně těžký. Bylo těžký stát se dobrou zprávou. Hlavně vevnitř.

Podle mě je totiž hrozně divný začít hrát půl minuty po tom, když se řekne, že někdo umřel. A ještě k tomu člověk, kterej toho ostatním tolik dal. Kdyby tam stáli místo nás Sigur Rós, tak by to možná nějakej smysl mělo. Přišlo mi, že nemá hrát nikdo, že má bejt prostě ticho a konec akce. Možná, že kdybych to věděl dřív, tak bych to tak necejtil a nějak bych se s tím díky toku času srovnal, ale takhle jsem to prostě cejtil a nedalo se to nějakým způsobem odstřelit pryč a trvalo skoro celý hraní, než jsem se "vrátil" a nemyslel jsem na mrtvýho Smoljaka a následně pak na několik mně osobně blízkých lidí, který už tady bohužel (i když by některý mohli bejt) nejsou. Potloukal jsem se podsvětím a při tom jsem hrál na koncertě. Nedalo se vůbec soustředit. Nedalo se vůbec vylézt.V první půlce jsem chtěl několikrát odejít pryč - nejhorší byly pauzy mezi písněmi. Geronimo to asi nějak vycejtil, protože se hned na začátku rozladil, což bylo nepochopitelný, protože se takhle prostě nikdy půl minuty po naladění nerozladí. Ta biologická energie a rozpoložení člověka  funguje. V tomhle případě musí být slovo funguje v uvozovkách. Jediná klika byla ta, že Pítrs přeslechnul to, co říká Anděl, takže hrál tak, jako vždycky a díky tomu se to nějak víc rytmicky nerozpadlo nebo to nespadlo do úplný depresivní jámy. Hudba je ale strašně mocná věc a tak se mi nakonec podařilo ten podivnej pocit zničit nebo spíš potlačit. Poslední píseň Trampolína ho (ten pocit) odpálila do nebe za Smoljakem.

Rokenrol je na tohle dobrej - vždycky, když mě sere nebo trápí svět, tak si pustím Hives. Někdy taky ABBU- to mě naučil Petr Fiala, kterej sem taky občas píše. Dělali jsme s ním naše první tři desky. Seznámili jsme v roce 2000 na festivalu  v jižních Čechách ve Stádleci u Tábora. To byl  milej a sympatickej festival, kterej už, bohužel, neexistuje. Hráli jsme tam tenkrát jenom ve třech - já, Pítrs a Dejmal. Shodou okolností tam před náma hrála Mňága. Stáli jsme nahoře vedle pódia, byla noc a taky docela zima. Pítrs s Dejmalem někde vytáhli starej vysokej popelník, nacpali do něho kusy větví a zapálili to. Stáli jsme tam jako bezdomovci v Americe a hřáli jsme si ruce. Vlastně to celkem dost vystihovalo naši tehdejší pozici a situaci -chacha. Ogaři z Valmezu dohráli a chvíli tam stáli s náma a říkali, že si to poslechnou. Asi se nám to tenkrát povedlo, protože mi pak za pár dní Fili zavolal do práce a řekl mi, že by s náma rád něco natočil. Vylezl jsem před obchod obklady a dlažby, kde jsem pracoval - jednou rukou jsem si zapálil retko, druhou jsem se radostí štípal do stehna (jako jestli to je pravda) a pusou jsem si pískal (mezi šlukama) melodii, kterou jsem si uložil do mozku a nakonec jsem jí vytáhnul až teď - na naši poslední desku - byla to melodie na píseň Klenot. Čirá radost - nic víc, nic míň. Jenom prostě musela dlouho čekat na svůj příběh. No, a pak dokonce dostala i obrázky (viz nějakej minulej blog). Všechno má svůj čas...

Na tom festivalu ve Stádleci dávali na ruku takový speciální kroužky z umělý hmoty. Nahrazovaly klasický vracecí pásky. Když jsme tam hráli druhej rok po sobě, tak jsem si všimnul, že dávaj pořád ty samý a tak jsem si ho nechal na ruce. Pořadatel Franta Švadlena avizoval pozvání i na příští rok a tak mě napadlo, že by bylo vtipný vydržet mít na ruce celej rok ten kus nevzhledný umělý hmoty a pak tam na to jen tak projít. Prostě jen tak. Byl to fakt hnusnej kus umělý hmoty. Občas jsem se tím škrábnul a taky mi to v zimě zničilo rukáv od svetru, ale stejně jsem to chtěl vydržet. A vydržel jsem to. Když jsme na jaře dostali letní  rozpis koncertů, tak jsem si spokojeně zamnul ruce (i s kusem umělý hmoty). Byl tam Stádlec. Začal jsem o tom žvanit v autě. Všichni mně tvrdili, že tam určitě budou jiný vrácenky: "Márdi, ty si jako fakt myslíš, že tam zas daj ty samý vrácenky?"

Z komentářů jsem cítil kamarádkou shovívavost a jisté pochopení, ale nejvíce pak despekt. Pak přišel den D, kdy jsem se měl stát hlavním králem našeho příjezdu na festival. 500 metrů před areálem jsem uviděl dva týpky, který měli na ruce to, co já a říkal jsem si, že jsem král. Ostatní členové VF to nadšeně kvitovali a písmeno D ve slově despekt nahradilo písmeno R: "Ty vole, tak tobě to vyšlo, to je vtipný!"

Začal jsem se cejtit tak trochu jako Kolumbus. Zastavili jsme před vstupem a já jsem vylezl ven a šel jsem na bránu jako hyperking. Jako Usain Bolt, kterej běží posledních dvacet metrů a ví, že ho nepředběhnou ani když by se do cíle začal těch posledních dvacet metrů plazit.

Došel jsem ke svalnatýmu ochrankáři a ukázal jsem mu svoji pravou s kusem umělý hmoty. No, a pak přišla ta věta, kterou řek tak, aby byla hodně slyšet, takže až k našemu autu, který mělo otevřený dveře: "To máš z minulýho roku - s tím vypadni!"

Chvíli jsem na něj koukal a pak jsem se otočil a šel jsem zpátky k autu, kde se svíjel v křečích celej zbytek Vypsaný fixy - Mejla s Pítrsem brečeli smíchem a Mejn skrz ten smích vyfukoval mračna kouře a hlásil: "Tak jakej je zvuk a co pivko dobrý???"

Poslal jsem je do prdele a smál jsem se taky. Pak jsem z kastlíku vytáhnul nůž, přeříznul jsem ten kus umělý hmoty a vyhodil jsem ho do hajzlu - teda vlastně do příkopu. Na bránu dorazil i Franta Švadlena začal nás vítat. Svalnatej ochrankář mi pak dal na ruku ten samej novej kus umělý hmoty usmál se a říká:

No jo no - není nad to, mít delší dobu sehranej tým. Pořadel má delší dobu svýho ochrankáře, Robert Smith má Simona Gallupa, Filio Makenzena,Laurel  Hardyho, Bodie  Doyla, Křemílek Vochomůrku, Vrána má inženýra Králíka a Svěrák má Smoljaka. A neprojde nikdo...

RfP očima Vypsané fiXy

aneb mimořádný rokfórový blog