Márdi z Vypsané fiXy bloguje: Stříkačka v žíle

Když jsem byl malej, tak jsem tyhle odběry krve nenáviděl a vždycky, když tahle událost nastala, proběhla na zdravotním středisku mobilizace všeho personálu, protože jsem byl hodně tvrdej a zuřivej soupeř.

Jedný sestře jsem kopem do obličeje ulomil kus zubu a druhý jsem vyrval chuchvalec vlasů. Škrábání, nadávaní, vztek a vzdání se, až když každou končetinu a hlavu fixoval jeden dospělej jedinec. Nebo spíš jedinka.To byl styl mýho dětství ve vztahu k sedimentaci. Ty sestry z dětskýho si to a hlavně mě pamatovaly. Pak už tam vždycky nahnaly posily z dospělýho oddělení v čele se stokilovou chlupaticí jejíž jméno odvál z mý hlavy čas. Zbyla jen přezdívka chlupatice. Ale stejně to pro ně všechny i s chlupaticí bylo krutý.

Nikdy jsem nedostal obrázek.

Časem jsem se uklidnil. No, a jak zmiňuju výš, těsně před odjezdem na nahrávání  naší první desky do Ostravy, jsem musel na odběry, kvůli mononukleóze, kterou jsem prodělal a nebylo úplně jasný, jak jsou na tom moje játra. Před tím, než odebrali krev mně, šel na řadu malej kluk, kterej udělal děsnej brajgl a zakousnul se sestře do ruky. Asi aby věděla, jak to bolí.

Proč tohle píšu? Vyprávěl jsem tu příhodu Filimu v průběhu toho nahrávání Brutálního všechna. No, a když jsem zalezl do zpěvový kukaně, tak mě při nahrávání zpěvu do písničky Hunnybunny říká:

„Musíš to tam natlačit jako když si byl tenkrát malej a bránil ses tomu očkování. Takhle přesně řvi. Jako když máš tu stříkačku v žíle.“ Tahle hláška dost vystihuje styl jeho produkce

Svět podle Mňágy 3

S Filim jsme nahráli tři desky. Brutální všechno, Bestiálně štastní a Krásu nesmírnou. No, vlastně spíš dvě a půl, protože pří nahrávání "Krásy" se hodně projevil vliv Petra Slezáka, kterej je zcela právem uvedenej jako producent společně s borcem, o kterým je tenhle blog. Budu se soustředit spíš na jeho produkci - tím myslím borce s nickem Fili - při nahrávání prvních dvou desek, kde se podle mě jeho vliv projevil nejvíc.  

V čem spočívalo jeho know how?  

Mohl bych to podrobně rozebírat, ale s odstupem času by se to dalo shrnout do cca deseti nejdůležitějších bodů, který se v průběhu a těsně po nahrávání, tak důležitý nejevily. Čas vždycky ukáže, jak to doopravdy je nebo bylo.

Deset produkčních tahů pana producenta:

1. Poslechnul všechny demáče a vybral ze změti našich písní ty nejlepší. Přijel do San Piega a získal si naši důvěru. Sebevědomej chlápek, kterej není nafoukanej, ale ty cejtíš, že už má něco za sebou a chce se o to podělit.
2. Ukázal nám studio Citron předem. Tenkrát to pro nás byl obří prostor a  my měli velkej respekt. Zrovna tam nahrával Janek Ledecký - někdo z nás akorát řek: “Ty vole Janek Ledecký:)“
3. Každej den si udělal mlíko z trávy, kterou vypěstovala moje babička a já ty palice následně přivezl do studia v obří sklenici od okurek. Dal to všechno.
4. Díky týhle mléčný fázi byl pořád ponořenej v hudbě. A to v naší. Furt hrál na klávesy  a díky tomu se občas vytvořil  zajímavej zvuk - viz píseň Letní tlení. Taky nahrál kytaru do Odvážnýho mladýho muže a dost tu píseň přiblížil  Mňáze. Je to takovej náš společnej pomník. Trochu jsme se tam kvůli tomu s ostatníma podivínama chytli. No byly i krize - to je jasný...
5. Když jsme ho nakopli, tak se smál a kejval legračně hlavou.
6. Když bylo něco na hovno, tak řekl,  že je to na hovno. Taky nám dal před druhou deskou strašnej kouř, že jsme odflákli demáč. Tak jsme krutě zamakali a dotáhli jsme to.
7. Přivezl do studia spoustu filmů, který po večerech pouštěl. Naschvál střídal ultradepky typu 1984 s ultrasměšnejma věcma jako je třeba film Spinal Tap. Emoční ždímačka probíhala neustále.
8. Poznal, když máme dost a vyhlásil pauzu. Hlavně při druhý desce to bylo vážně velmi vyčerpávající. Furt jsme všechno hráli dokola jako idioti.
9. Zapojil do hry Petra Slezáka, kterej ho dobře doplňoval až nakonec Filiho tak trochu vystřídal:) Díky tomu, že píše texty, taky sem tam pomohly jeho tzv. vnější oči.
10. Celou dobu říkal, že tohle je jako když je na dovolený a jak se mu to líbí.

Nejvtipnější stejně vždycky bylo, jak se dopoledne přišoural do studia, dal si snídani, přečetl Sport a pak polknul mlíko. Dal nám všechno, co mohl a co nasbíral za ty léta sám. Bylo to fajn a skončilo to v pravej čas. Nejlepší rada byla tahle: „Když skončí nahrávání desky, tak si někam zalez a čti si, ať se z toho dojezdu neposereš.“

Je to tak. Takže dobrý a díky!