MAREK ZTRACENÝ BLOGUJE: Nejsem technickej typ
Ono vůbec ty rozhovory bývají často dost zajímavé. Otázky typu Jak se máš? Nebo kdo tě pozval na tenhle koncert, kde dnes hrajete a proč tady hrajete? Odpovídám: No hrajem tu, protože si to pořadatel přál Novinářka kýve a říká: Aha, zajímavé...No tolik k rozhovorům...
Stala se mi krásná věc. Minulý týden jsem byl na večeři v hotelu Palace. V té restauraci, kde jsem tři roky hrál po večer na piano. Hrával jsem si a sliboval si že tam jednou taky přijdu na večeři a někdo bude hrát mně. Jedl jsem to dokonalé jídlo a poslouchal pianistu a vzpomínal... Bylo to trochu zadostiučinění, ale taky jsem si uvědomil, že to vůbec nic neznamená. Že to není o tom kolik můžu utratit za večeři nebo jestli hraju na pódiu nebo v pianobaru... Cítil jsem se úplně stejně, jako když jsem tam hrával... i když v jiné roli...
Mám za sebou další koncert kousek od své rodné Železné Rudy v Plzni. Miluju ty koncerty, kde je moje rodina a kamarádi. Nejroztomilejší byla tříletá neteřka Áda, když po koncertě říkala: To bylo prima, „tlejda" tak hezky zpíval... a rodičů pyšnej úsměv. Myslím, že i moje setra byla tak trochu pyšná. Poslední dobou se na koncertech těším na píseň Levná instituce. Kdykoliv zazní první tóny, publikum vybouchne snad víc než u kterékoliv jiné písničky.
Znáte Pata a Mata? Tak v téhle roli jsem se cítil doma na Šumavě, když jsme s maminkou rozhodli, že zapojíme set-top box a budeme přijímat digitální program jako moderní lidi. Propojil jsem všechno podle své vlastní logiky a zjistil, že se nenaladil ani jeden program. Po krátké debatě jsme usoudili, že to bude špatně nasměrovanou anténou na střeše. Vzhledem k tomu, že se bojím výšek, musela na střechu maminka. Kdyby nás někdo viděl, asi by nevěřil, jak mamce pomáhám na střechu a držím ji za nohy, aby nespadla a u toho jí podávám koště, kterým posouvala anténu. Po chvíli jsme naladili 4 programy, bohužel německý. Maminka jde znovu na střechu. Po další chvíli naladíme 6 programů, znovu pouze německý. Na střechu leze ještě dvakrát a já mezitím volám kamarádům, jestli by mi mohli poradit. Doporučili mi mrknout na internet, jestli jsme v pokrytí. Během chvíle jsem zjistil, že nejsme a celá akce byla k ničemu. Bohužel když jsem všechno chtěl zapojit zpátky, nešly ani programy analogové a vypadalo to že, televizní vysílání je minulost. Naštěstí jsme měli v záloze ještě tátu, který to dal do pořádku a já radši rychle zmizel pryč, abych nemusel poslouchat rádoby vtipné poznámky. Prostě nejsem technickej typ a budu se radši věnovat jiným věcem.:)
Jdu si jako správnej chlap koupit pivo a budu koukat na fotbal:)
Mějte se fajn a zase někdy ahoj:)
