MAREK ZTRACENÝ BLOGUJE: Noc na benzínce
Mezi tím odepisuju na přání k svátku a to už k druhému v tomto roce:) Je skvělé mít dva svátky, možná si časem změním ještě jednou jméno abych měl tři... Jeden z dárků, které jsem dostal, byla lavice na posilování. Rozhodl jsem se, že budu krásný a vypracovaný:) Nutno podotknout, že už jsem se rozhodl asi desetkrát a vždycky jsem našel skvělou výmluvu, abych nemusel začít.
Po dlouhé době jsem taky zajel domů na Šumavu a bláznil s malou Adélkou. Je to neuvěřitelnej hyperaktiv, plnej energie a praštěných nápadů. Procházka s ní je vlastně taky trochu posilovna a trochu trestná výprava, protože už po deseti minutách řve:
„Dejdoooo mě bolí nohyyyy." „Nebolí, utíkej." „Bolííííí dejdooooo, hopi nahoru." „Dobře chvíli tě vezmu na koníka. Adélko netahej mě za uši... Za vlasy taky ne..." Po kilometru už necítím záda. „Ádo půjdeš zase chvíli sama?" Rezolutní vrtění hlavou. „Ale mě bolí záda...." Áda se pevně drží a mele si svoje, ji bolí nohy víc. Ta malá potvora:)
Je ale moc hezký, když vás má někdo nezištně rád... Adélka je tříletej antistresovej program. Moment jdu zalít kytky...
Jsem zpět... V novém bytě je totiž malá zimní zahrada a já začal zahradničit. Je pravda, že jeden truhlík s krásnýma kytičkama, co jsem koupil předevčírem, mi nějakým zvláštním způsobem spadl ze třetího patra dolů. A to jsem ho připevňoval sám! Nechápu... Bylo štěstí, že to bylo večer, protože dole zrovna pracují ukrajinští "turisti":) Snad jsem nikoho nezabil.
Slíbil jsem vám malej report z koncertu v Lucerně s Die Happy. Šlo o hrozně povedenou akci. Skoro vyprodáno, atmosféra dokonalá a strach, že máme rozdílné publikum, se hned rozplynul. Nakonec jsem si desku pokřtil sám a byl to nejrychlejší křest v dějinách české pop-music Trval asi dvacet sekund. Až na našeho roadmanagera a technika, kterej nás stáhl z pódia o deset minut dřív, protože se špatně podíval na hodinky, to bylo bez chyby. Jenom jsme nezahráli novej singl Levná Instituce. Stane se... Die Happy - masakr... Tohle v Česku zatím nebylo. Doporučuji...
Po Lucerně Ostrava... Skvělá atmosféra!!! Děkujem. Jen cestu zpátky jsem trochu nezvládl. Sto kilometrů před Prahou jsem začal všechno vidět dvojitě a musel zastavit na benzínce. Bylo asi tři hodiny ráno. Zajel jsem ke stojanu, že si chvilku odpočnu a pak natankuju a pojedu dál. Jenže jsem si odpočnul až do devíti do rána:) Kolem mě běhaly holky, které myly okna a já oteklej a rozespalej málem dostal infarkt:) Myslel jsem si, že jsem se zbláznil - tak jsem radši rychle nastartoval a odjel.
Jdu zkusit svoji novou posilovací lavici, mějte se krásně a zase za týden!
DALŠÍ BLOGY MARKA ZTRACENÉHO:
