- 12.03.2010
-
Na debutu Ztrácíš se Marek představil jako velmi nadaný skladatel. Podobně velký hit měla naposled snad jen kapela Kryštof. Oba interprety spojuje i chytrý text. Marek se okamžitě dostal do povědomí Čechů. Tím, co zpíval, se dotkl řady posluchačů. I proto jeho druhá deska byla plná očekávání. Každého zajímalo, zda mladý zpěvák změní tvář české pop music, nebo zapadne stejně tak rychle, jako se dostal na vrchol.
Na své druhé desce Pohledy do duše Marek navazuje na debut Ztráciš. Hlavním motivem je stále láska. A stále není příliš šťastná, což pořád nahrává citovému vydírání, které mají Ztraceného fanoušci tolik rádi. Ač jsou texty o stejném citu, stále platí, že nejsou hloupé. Nejkrásnější je Vrať mi mou duší, kde zpěvák došel k poznání, že po krásných nocích jsou ještě hezčí rána. V singlu Je to zlý muzikant exceluje ve hře na klavír. Za tento instrumentální výkon si určitě zaslouží nějaké ocenění. Škoda, že nedává častěji najevo, jak je dobrý pianista.
Rozhovor s Markem Ztraceným: Pořád píšu písničky "staré" lásce"
Zásadní změnou je posun k rockovějšímu zvuku. Zpěvákova touha hrát před zaplněnými halami nebo dokonce stadióny ho donutila k použití více elektrických hudebních nástrojů. Každý si má své sny plnit, ale zejména u těchto chorálovějších skladeb se projevuje Markova největší slabina, kterou je zpěv. Kdyby nebyl zároveň autor, nemohl by s takovým projevem obstát. Jeho osobitý vokál působí zajímavě v intimnějších písničkářských nahrávkách, ale v pokusech o rockové hymny působí trochu až parodicky.
I druhý albový pokus představil Marka jako nadprůměrnou osobu v českém hudebním showbusinessu. Vadou na kráse cédéčka Pohledy do duše je, že nepřekonalo dokonalost debutu, ale ani tak to není zlý. Stále zůstává platné to, že Ztracený je nejsilnější v baladách, ve kterých posluchačům rozkapává oči a masíruje srdeční sval. Škoda, že jeho cesta pomalu ale jistě směřuje do těch velkých sportovních hal.
