Přísně radostná Markéta Irglová

Úspěšný česko-irský tandem Markéta Irglová a Glen Hansard odehraje své turné nejen pod hlavičkou The Swell Season, ale i po boku Glenovy domovské party The Frames. A než se vydají na zkušenou do světa, představí se i "doma". První únorový den je přivítá Velký sál pražské Lucerny, druhý pro změnu stráví v brněnském Semilassu.

Markéta Irglová nám prozradila nejen, co že to vlastně budou hrát, ale i proč jsou tak "přísní" a co se jí líbí na životě v zelené zemi.

Jak budou vypadat vaše koncerty u nás? Dojde vedle písní z aktuální desky Strict Joy i na dobře znáné hity z Once?

Od vydání nového alba jsme zatím absolvovali pouze jedno turné, a to ve Státech. Tam jsme se snažili za večer do koncertu zahrnout jak písně nové, tak písně ze soundtracku filmu Once, z alba The Swell Season, i starší songy z repertoáru Glenovy kapely The Frames. Určitě to bude vypadat podobně i v Evropě.

Máte pevně daný setlist nebo se písně koncert od koncertu mění?

Mění, ale v průběhu turné, kdy zjišťujeme, v jakém pořadí písně vyzní nejlíp, do něj zasahujeme míň a míň.

Název alba Strict Joy je z díla básníka Jamese Stephense. Proč jste použili zrovna jeho slova, čím vás oslovil?

James Stephens se nám s Glenem zalíbil nejdřív díky svým románům, než jsme objevili i jeho básnickou tvorbu. Jeho příběhy jsou inspirované irskou mytologií, kterou pečlivě studoval. Je výborný vypravěč, líbí se mi, jak ovládá jazyk, užívá metafor... I jeho románová tvorba je plná poezie, což je pro nás velkou inspirací při psaní textů k písním. Z jeho sbírky Glena zaujala obzvlášť báseň s názvem Strict joy, Strict care.

O čem je?

Pojednává o tom, že i ze smutku a zármutku se může zrodit pocit štěstí. Básník píše verše naplněné splínem, ale už tím, že na básni pracuje, zdokonaluje ji, záleží mu na ní, z ní vzejde něco krásného - něco, co dojímá nebo budí v člověku radost a pocit štěstí. I naše písně pojednávají o smutných věcech a těžkých životních zkušenostech, ale i tak lidi těší je poslouchat. Strict Joy znamená Přísná radost, což je zvláštní snoubení obou slov, ale pro mě to znamená to, že když člověk bere věci takové, jaké jsou, dobré nebo špatné, může být šťastný a radovat se z každého dne, protože i když je pravda, že by se mohl mít líp, také by se mohl mít i daleko hůř. Zármutek člověka hodně naučí - co nás nezabije, to nás posílí, a studna vyhloubená smutkem může být následně naplněná štěstím.

Na čem v současné době pracujete?

Na nových písních pracujeme průběžně, časem se určitě znova vrátíme do studia, abychom novou tvorbu zaznamenali a zdokumentovali. Tenhle rok pro nás bude naplněn především koncertováním s deskou Strict Joy. V únoru objedeme Evropu, na jaře pak Asii a Austrálii, a také se budeme vracet do Spojených států.

Máš další nabídky z filmu?

Nějaké se objevily, nepřipadala jsem si ale vhodná adeptka pro žádnou z nich, a taky jsem dost vytížená koncertováním. Ráda se k filmu vrátím, objeví-se ta správná příležitost. Pokud k tomu ale nedojde, nevadí - jednou už jsem si to vyzkoušela, a budu na to ráda vzpomínat.

Teď už máte v souvislosti s Once dostatečný odstup - proč si myslíte, že tenhle snímek i vaše hudba tak zabodovala - nejen v Evropě, ale i v Koreji? Různily se reakce právě v Asii od těch evropských nebo amerických?

Reakce byly všude jiné, lišily se tak, jak se liší povahové rysy různých národů. Všude ale převládaly vřelé, lidé film přijali s otevřenou náručí. Asi proto, že příběh o přátelství a nenaplněné lásce je něco, co každý zná, čím si jednou prošel. Možná je z filmu cítit, že pouto mezi mnou a Glenem není předstírané, jak to často bývá mezi herci, ale opravdové. Divákům se tak snadno ztotožňuje s postavami, tedy s námi - příběh je jednoduchý, ale upřímný. Mají taky možnost poznat skrz film Dublin, i postavy odkrývá stejným tempem, kterým poznávají ony sebe navzájem. Ve filmu je naznačené, že hudba je způsob komunikace mezi lidmi, která dokáže nahradit jazyk. Stejně tak láska, ta slova nepotřebuje už vůbec.

Vedle vlastní hudby - co zrovna teď posloucháte?

Odjakživa mám moc ráda Leonarda Cohena, také Boba Dylana, Joni Mitchell, Kate Bush, a stejně tak klasickou, třeba i tradiční irskou hudbu a Karla Kryla. Glen byl a je pro mě taky velmi inspirativní. Mám možnost zblízka pozorovat, jak zkušený muzikant tvoří, moc se od něj učím, vážím si ho, a jsem za jeho vliv a přátelství vděčná.

Žijete v Irsku. Co máte na téhle zemi ráda?

Líbí se mi, jak je z něj cítit historie země. Mýty a legendy tam přímo ožívají a jsou všudypřítomné. Lidé v Irsku věří na víly, na kouzla, mají respekt k přírodě. Žijí stylem "tady a teď", což je nepraktické i kouzelné zároveň. Vyhovuje mi mírné klima, žádné extrémy. Dokonce mám ráda déšť. Miluju moře, zeleň, kopce, lesy, irskou hudbu... Fascinuje mě i jejich původní, tedy irský jazyk, a přála bych si ho jednou znát. Stejně tak mám ale ráda Česko, Irsko je pro mě nová zkušenost, poznávám jak místo samotné, tak kulturu, zvyky lidí a řeč. Do Česka se ale často a ráda vracím.

Vstupenky k sezení na pražský koncert jsou téměř vyprodány, na stání jsou k dostání v síti Ticketpro. Poslední lístky na brněnský koncert jsou v cenách 750 a 875 Kč k zakoupení na těchto místech: Fléda „Báreček", Indies, Dům Pánů z Lipé, Wolf music, Love Music a v sítích Ticketstream a Ticketportal.