Martin Chodúr: Do kopce s ruční brzdou
Začneme tradičně - jak se dneska máš?
Skvěle. Všechno jde podle plánu, vychází album se kterým jsem velmi spokojený, mám vystoupení, těším se na tři velké koncerty se symfonickým orchestrem... (pozn. red. 9. 6. Ostrava, 16. 6. Zlín, 29. 7. Bratislava)
Vždycky jsi říkal, že by sis rád zahrál se symfonickým orchestrem. Jak ke spolupráci došlo?
Filharmonii Bohuslava Martinů řídí Oskar Rózsa, který je vystudovaným dirigentem z Berkley a zároveň baskytaristou v kapele, se kterou jsem nahrával album. K novým písničkám se navíc velký orchestr skvěle hodí. Můj manažer Matěj Drlička dělá festival vážné hudby Viva Muzica! a tam mají vždycky něco popového. Loni to byla Jana Kirschner se symphonic session a letos jsem to já.
2. část rozhovoru vám přineseme za týden
Spojení klasické a populární hudby je teď v módě. Zaujalo tě v poslední době něco?
Nás spíš inspirovalo to, co bylo kdysi. Třeba Frank Sinatra vystupoval vždycky s orchestrem nebo soudtracky z Jamese Bonda jsou s orchestrem.
Pojďme k tvojí desce - musela vzniknout v krátkém čase, měls už nějaké písničky napsané v šuplíku nebo jak to probíhalo?
Některé jsem měl napsané, některé jsem dopisoval během SuperStar. S repertoárem nebyl žádný problém, měl jsem spoustu skladeb, které jsem potom zredukoval na těch konečných jedenáct.
Pomalých písniček na albu moc nemáš, spíš jsou rychlejší. Zaujala mě najazzlá Save Just A Little For Me - ta trochu vybočuje.
To je pravda. K té písničce mám velice blízký osobní vztah. Přišla přirozeně - když písničky skládám, nepřemýšlím o tom, že bych se vyloženě soustředil. Prostě to přijde - skladba mě „napadne" - refrén, sloka, aranžmány... Zní mi v hlavě. A že je v téhle víc jazzu - nešlo o záměr, jednoduše takhle přišla.
10:1 pro Anglii - už na první poslech patrné, že k tvému hlasu angličtina pasuje. Jak je to, co se psaní textů týká? Paradoxně jediná česká písnička na desce není tvoje autorská.
Ne tak úplně, text jsem navrhoval já a paní Rolincová ho upravila. Je to pro mě přirozené, psal jsem simultánně hudbu i slova. Melodika mnohdy vychází z anglického textu. Let's-Ce-le-bra-te - je to přesně podle anglické výslovnosti, která mě inspirovala. Začátek je blues, v podstatě jenom mluvení a z toho vycházím. Kdybych to překládal do češtiny, ztratí se synkopování, musely by se dělat kompromisy, aby slova seděla do melodie...
Co ty a české texty, české kapely? Jak pohlížíš na shluky prázdných slov, které jsou dneska skoro už pravidlem?
Právě to je ten problém. Slova se našroubují na hudbu a jde to na úkor kvality textu. Samozřejmě jsou krásné české texty, když se třeba zhudebňují básně. Ale to už je takové moc intelektuální a já jsem mladý na to, abych přišel se skladbou Variace na renesanční téma jako Vladimír Mišík a zpíval: Láska je jako večernice... To prostě nejde.
Mluvilo se o tom, že ti něco napíše Jarek Nohavica. Nevyšlo to nebo spolupracujete dál?
Komunikovali jsme spolu - až to přijde, tak to přijde. Uvidíme.
Martin Chodúr vydává debutovou desku: Let's Celebrate
Zajímavé je, že se v Ostravě utvořila komunita úspěšných hudebních interpretů. Myslím třeba Jarka Nohavicu nebo Kryštofy. Jste ve spojení?
Určitě se známe. Ale já hodně cestuju, v Ostravě zas až tak moc nejsem.
Když už jsme u toho cestování - jak ti jde autoškola?
(s úsměvem) Dobře. Už i rozjíždění do kopce s ruční brzdou.
Fotky na obal tvé desky vznikaly v Las Vegas. Jak se ti tam líbilo?
Skvěle, Las Vegas je inspirativní město. Člověk prochází ulicemi a vidí hotely, kde si může vybrat, jestli tam být se Sinatrou nebo kde byl Elvis Presley...
Byl jsi v Grand Canyon?
Ne, ale byl jsem se podívat ve Valley of Death.
To je nejnižší místo, ne?
No je tam strašné horko. (smích)
V Americe tě prý považovali za Angličana?
Ano, jsem pořád ve styku s Brity, jsou to mí kamarádi, mám takový britský akcent.
Zaujalo mě, že rád děláš „čočku na husto". Jak si mám představit „čočku na řídko"?
To je polévka. Ale já vařím strašně nerad, jenom když musím. Čočku na husto mám rád, mamka ji dělávala doma, bohužel v restauracích ji moc nemají, není úplně oblíbená... (smích)
Koukala jsem na tvé staré věci, které jste hráli s Robsonem. Nebojíš se, že tě soutěž přesměrovala trochu jinam - nebo se nenecháš? Jak to cítíš v sobě?
Já jsem s albem a na té pozici, na které jsem, víc spokojený, než jsem byl s Robsonem. V soutěži mě bavilo zpívat různé styly po svém, že mi to v podstatě pomohlo najít svou vlastní tvář, se kterou jsem spokojený. S Robsonem to bylo víc rockové a musel jsem se přizpůsobovat kapele, ale teď jsem se vším všudy sám za sebe.
Jsi velký hudební fanoušek. Co tě v poslední době nejvíc zaujalo, cos viděl naživo? Nemyslím Toma Jonese (Dobří tygři se vracejí), co dalšího?
Musím říct, že naživo jsem toho moc neviděl, protože nemám čas. Byl jsem na Paco de Lucíovi v Bratislavě, to bylo skvělé, ale neinspirovalo mě to, byla to strašně složitá absolutně nekomerční hudba. Nakoupil jsem si teď spoustu alb od Toma Waitse a chtěl bych ho vidět živě. Mám ho strašně rád a ten mě teď hodně inspiruje.
Na Cohenovi (Leonard Cohen a jeho tři pražské poloviny) jsi nebyl, ale jeho písničku Hallelujah jsi zpíval. Vzhledem k povaze a jisté nedotknutelnosti té písničky to bylo hodně velké sousto. Nebál ses toho trochu?
Mám k té skladbě hodně blízký vztah, dotýká se mě. Navíc Cohen, když to psal, napsal báseň, která má asi padesát slok. Každý zpěvák, když to chce zpívat, to bere jako modlitbu a vybere si z toho textu to, co je mu vlastní a zpívá jakoby o sobě. Takže zajímavé je, že i když ji už zpracovala řada interpretů, může vyznít pokaždé úplně jinak. Například verze Jeffa Buckleyho je hodně melancholická. Originál od Leonarda Cohena je až gospelový. Zpívat Hallelujah je vždycky výzva.
Chystáš se na nějaké letní festivaly?
Mám jich v plánu dost, na Slovensku i v Čechách.
Pendlování musí být hrozné...
Je to tam-zpátky, tam-zpátky, ale vždycky vím, že jedu zpívat, takže jsem za to rád.
Na závěr ještě jedna odbočka - máš rád britský humor, ale co ten český?
Český humor je samozřejmě skvělý, ale mám rád spíš klasiku jako je Jára Cimrman.
- SuperKoncert: Příbeh (ne)končí (report a fotogalerie z Vysočan)
- A první Česko-Slovenskou Superstar se stává... reklama (report finále)
- Finále Česko-Slovenské Superstar - takové to s těma zubama nahoru
- Chodúr vs. Šmajda: Jones vs. Jon Bon Jovi
- Superstar poosmé: Nebude to ľahké
- Superstar: Ježiš majda a bramborový Bendig
- Superstar posedmé: V bijáku s britskou královnou
- Finalisté Česko-Slovenské Superstar: Nové album, nové písně
