MGMT: Congratulations

Cíl byl jasný, vytvořit koncepční album, které má styl. Takové, které funguje jako celek a jako celek se musí i brát a jakoby poslouchat naráz. Jsou zde sice jakési oblíbené momenty, ale ty jsou víceméně dokonale rozvrstveny napříč skladbami, takže k nějaké přehnané singlovosti nedochází u žádné ze skladeb.

Přesto je celý koncept natolik nevšední, že jeho pochopení chce podrobnější poslech a trpělivost. Těžko však říci, zda si takový čas bude každý z fanoušků desky Oracular Spectacular chtít dopřát, zvláště po prvním poslechu. Poměrně dobře tu však může fungovat výstřednost jednotlivých videoklipů, která by přeci jenom mohla k opakovanému poslechu celé desky pár lidí přimět. Congratulations však těžko budou masovkou.

Přelom 60s a 70s klepal na dveře a MGMT ho pustili dovnitř, lehce vyhypovaná nahrávka tak v mírně nedefinovatelném rozměru sklouzává od Bowieho k renesančním manýrám s cemballem. Je to osobité, tedy zajisté i v jistém smyslu zajímavé, ale není to až příliš neforemné a nejasné pro mainstreamovou většinu, která má pocit, že má jediná právo rozhodovat o tom co je dobré? V jejím pohledu Congratulations nejspíš vyzní jako podivný projekt se směsicí zábavných videoklipů pro zabíjení času na Youtube.

Nutno připustit, že prvních několik poslechů má tendence vytvářet z desky monotónní slepenec, který se odkrývá až časem, jak člověk objevuje jednotlivé skryté finesy skladeb. Ale stačí to?

80%