Michal Hrůza a jeho pokropené trvalky
Michal Hrůza a jeho kapela Hrůzy už si úspěšně zadováděli s bílým kytovcem a nyní vysílají do světa druhou desku, která bude díky hitovému potenciálu frontmana, hrát, zdá se, Na...furt.
Hodně štěstí jí popřál i kmotr Meky Žbirka, který pak publikum pražského Music Baru pozval na svůj „třitýdenní a fousek speciál" 22 dní.
Setlist koncertů Michala Hrůzy má své štamgasty. A přestože v létě sympatický zpěvák prorokoval, že už ty kirkenní hity prostě hrát nebude, brzy pochopil, že by to bez nich jednoduše nebylo ono. I na křtu se tak diváci dočkali starých známých kousků: Černý brejle, 1+1, Zejtra mám nebo Krasohled. Píseň labutí nemohla kvůli absenci Katky Knechtové „vzletět", došlo tak aspoň na recesistickou Píseň kovbojskou s Lenkou Dusilovou.
A jak že to vypadá s „novými trvalkami"? Už na první poslech je jasné, že se toho u Michala Hrůzy moc nemění - hitmaker zůstal hitmakerem. Příjemný chytlavý, ale rozhodně ne vtíravý popík přitvrzený kytarami doplněný osobitými texty a trefnými slovními obrazy...
Pravda, deska Napořád není jako předešlé Hrůzovy počiny především z období Ready Kirken, na první dobu... Když jí ale dáte tu druhou a třetí, najdete na ní o to větší skvosty. V pražské Lucerně se ke slovu nedostalo až tolik novinek - zazněly Katamarán, dynamická dnes už „hrůzovka" Ještě to v sobě hledám nebo v podobném tempu svištící Motorka. Chybět nemohla ani bousová seriálová pecka Budu ti vyprávět.
No jasně, že bude. Příběhy Michala Hrůzy dělí českou hudební obec na dvě skupiny - jedni je berou jako příjemný výlet do osobitě vymalovaného světa třicátníka, druzí jako stupidní slovní zámky o ničem. A tak to bude vždycky. Členů výpravy první skupiny je ale pořád tolik, aby se tenhle zpěvák a textař zařadil mezi český top, kam ať chcete nebo nechcete patří. Tak uvidíme, jestli Napořád...
Fotogalerie: Iva Marešová
