Michal Hrůza: Každé ráno vstanu a pustím si Sama doma

Napořád udáváš za své nejveselejší album, které už není tolik o lásce...

To bylo myšleno jinak. Šlo o odpověď na otázku, jestli těma písničkama lásku hledám. A já jsem řekl, že už nehledám. Nicméně téma lásky ve smyslu života nebo vztahů - to je asi nevyčerpatelné. Ale už to není osobní formou písniček.

Takže je to o tom, že už jsi lásku našel.

Nechtěl jsem to říct takhle doslova, ale je to tak. Snažím se vyhýbat „zamilovávání se"... (smích)

Písnička Napořád mi ale nepřipadá tak optimistická, jak se o ní mluví.

V Napořád je takový rozpor: hudebně je optimistická, ale text tě nutí jakoby do něčeho šťourat, v něčem se vrtat, o něčem přemýšlet... Píseň labutí (pozn. red. duet s Katarínou Knechtovou) je naopak pesimističtější. Trochu melancholická, ale je to ještě taková ta únosná melancholie - příjemná a ne depkoidní... Ale to jsou snad jediné smutnější kousky na desce, jinak jsou tam už jen ty „veselejší". (přemýšlí) Ale vlastně... ještě poslední Pasewalk. To je trochu Nick Cage.

Jak tě prosím tě napadl ten název?

To si musíš poslechnout, přečíst si text... Pasewalk je město kousek od moře nedaleko Berlína...

Na moře jsi dost fixovaný, jak to tak vypadá.

Tohleto ale s mořem vůbec nesouvisí. Je to takové zvláštní městečko. Když jsem ho projížděl, říkal jsem si: Jak tady může někdo žít? Připadalo mi hrozně nudné. Ale ne ošklivé. Je to taková úvaha, že všude žijí lidé a každý kraj na ně nějak působí a ovlivňuje je...

Jak to dopadlo s Almelou, už se našel?

To byl vtip na Facebooku. Natočili jsme video, jak ten náš unavený pionýr odjel v noci bez světel na motorce někam na louku. Točilo se to asi ve čtyři ráno a vymysleli jsme to tak, že uděláme takovou malou tiskovku, že se nám ztratil kytarista a kamarád Almela, jestli ho někdo neviděl. K tomu mělo být to video. Jenže, jak už to s Facebookem bývá, text tam byl, ale bez videa. Ne každý pochopí náš idiotský humor a během chvíle jsme tam měli hromadu komentářů, jak je to hrozný, že ho musíme najít a dokonce nějaká holka psala, že se jim takhle na lyžáku oběsil spolužák... Ale pak se nám tam video podařilo přidat a lidi to pochopili... Ostatně o Facebooku jsem napsal písničku - Žádost o přátelství, na desce osmička.

Michal Hrůza: Baví mě riskovat (1. část rozhovoru)

V listopadu vyrážíte na turné, jak bude vypadat setlist? Říkal jsi, že už nebudeš hrát „kirkenní hity" - chápu, že pro tebe nejsou úplně aktuální, ale fanoušci by asi byli zklamaní. To samé potkalo Radiohead, odehráli skvělou show, ale nedali hity... A právě ty lidi prostě chtějí slyšet.

Přemýšlel jsem o tom a hrát je budu, bez nich to prostě nejde. Rozhodli jsme se, že to uděláme takhle: když dáme jednadvacet písniček, sedm bude kirkenovských, sedm z Velryby a sedm mých. Zhruba v takovémhle poměru. Desky se točí proto, že jsou aktuální a člověk nemůže hrát pořád jenom staré písničky. Ale to je pohyblivé, když budou lidi chtít, můžeme dát víc, ale myslím si, že sedm starých písniček je docela dost.

Když řvou na koncertech lidi hrůza - jak poznáš, jestli tě chtěj vytleskat nebo už tě maj dost? Soudíš podle množství rajčat, které na tebe letí?

Rajčetem jsem zatím ještě nedostal - ani vajíčkem... Jenom jednou pivem. (smích) Ale  je to hrůzně hezký, když skončí koncert a ti lidé nevědí, co mají volat. Kdybychom byli Hokýže Slíže, budou řvát Horkýže... Takže je to jen taková slovní hříčka: komu se to líbilo, křičí Hrůza, a komu ne, tak hrůza.

Nedávno jsi vstupoval v Knize mého srdce. Co říkáš výsledku?

Zrovna v ten den jsme vystupovali v Noci s Andělem, takže jsme seděli ve vedlejším studiu. Ale docela mě to překvapilo - třeba druhé místo Babičky. Všichni, kdo o ní mluvili, mi ji ukázali z jiné strany. Známe ji ze školy jako povinnou četbu, ale když jsem se dozvěděl ty okolnosti, za kterých to Božena Němcová psala, mám docela chuť si ji přečíst. Možná bych objevil něco jiného než jen popis babičky a její mlhavou vzpomínku na dětství. Pochopil jsem, že to byl únik od nějaké drsné reality. A Egypťan Sinuhet je také skvělá knížka.

50:50 Michal Hrůza - místo velryb s kapříkama

Domákla jsem se, že se ti hodně se ti líbil Protektor...

Z toho mi vážně spadla čelist. Byl jsem na něm nedávno. Navíc se popere i o Oscara... Ale mám obavu, že ho „nepochopí" každý. Je to strašně zajímavý názor na frustraci českého národa. Ten pohled na zničený lidský život - který je pořád aktuální. Je to přesně ten příběh o lásce, který mě fascinuje při skládání hudby. O životě, soužití, vztahu. Hlavní hrdinka jako židovka nesmí vycházet, je dva roky zavřená v bytě a začne jí z toho hrabat. Vyřeší to tím, že dobrovolně nastoupí do transportu. Ale musíš ten film vidět, nedá se to popsat. Prostě strašně krásně udělaný film, který tě osloví.

Mám takovou představu, že když tě jako muzikanta něco takhle zaujme, máš hned inspiraci k tvorbě...

Když jsem třeba četl Orwelovo 1984, nemohl jsme to ze sebe dostat, tak jsem napsal Winston Smith. Ale k tvojí otázce - kdyby deska nebyla natočená, určitě bych se z toho pokusil něco udělat. Ale uvidíme, třeba to ještě přijde.

Na závěr pár zásadních otázek - jak ti jde luštění křížovek?

Je to boží. Každý ráno vstanu, pustím Sama doma, vyluštím křížovku, pak se mrknu, jestli rostou houby...

A uděláš smaženici, co? Taky jsem se dozvěděla, že jsi velký milovník včel. Máš rád med?

O ten nejde, já je jen rád chovám. Vždycky si nasadím tu masku a užívám si to... Rád v ní chodím i doma. (smích) Včely jsou prostě nejlepší.