Milan Cais (Tata Bojs): Rádi bychom do Soulu
Když jsme v Celetné, nemůžu se nezeptat - co ty a divadlo?
Jednu dobu jsem sem chodil hodně. Dělal jsem tady scénu a kostýmy a s Jurou (pozn. red. Jura Hradil - klávesy, piano) jsme dělali hudbu k představení Labyrint světa a ráj srdce.
Jak se lišily americké koncerty atmosférou a reakcemi diváků?
Ahn Trio hrají vážnou hudbu, takže to byl ten model klubu, kde lidé sedí a dávají si drinky. Pořád tam mezi stolečky pendlovala obsluha. Byly tam i hostesky, které mezi písničkami chodily a ptaly se na přání.
Takže takoví páprdové s cvikry...
No to zas né, ale Ahn Trio mají myslím dost konzervativní publikum.
A nezdrhli, když jste nastoupili?
Milan Cais: Ne, oni byli nadšení.
Dušan Neuwerth: Když začaly holky tu jejich "komořinu", tak to bylo jako na koncertě vážné hudby. Vždycky když skončily skladbu, lidi poslušně zatleskali. Tam nebyl žádný jiný projev než tleskání. Říkali jsme si v šatně, že to bude průšvih, ale ukázalo se, že se ti lidé chtěli bavit. Byl to New York, nebylo to na Kladně, ale myslím, že ocenili i tu Milanovu angličtinu.
Milan Cais: Vlastně to fungovalo úplně opačně, než tady. Tady, když jsme hráli s holkama ve Švandově divadle nebo jinde, lidi nejvíc řvali, když holky zpívaly česky. Tam se jim zase líbilo, když já zpíval anglicky.
Jak je na tom Ahn Trio se „tatrankovou závislostí"? Dovezli jste jim nějaké zásoby?
Dušan Neuwerth: Dovezl jsem jim krabici tatranek. Když se šlo první den zkoušet, braly si jich holky s sebou asi šest do kabelky...
Vy jste si tam vypěstovali nějakou závislost?
Dušan Neuwerth: Na hamburgery.
Milan Cais: Já jsem si snad ani žádnou závislost nevypěstoval... I když možná na New York.
1. část rozhovoru najdete zde
S Ahn Triem vás čeká Colours of Ostrava. Bude tam i Michael Nyman, který pro holky psal nějaké písničky. Nepřemluvíte ho, aby udělal i něco pro vás?
My si radši píšeme sami. Nás to pak víc baví. (smích)
A jak se těšíte společně na Pohodu?
Milan Cais: Tam, už jsme byli mockrát, ale akusticky a v téhle podobě to bude poprvé. Budeme hrát v nějakém stanu.
Dušan Neuwerth: Mám trochu strach, aby to festivalové publikum nebylo moc divoké. Je to přece jenom komorní hraní.
Milan Cais: Když ti návštěvníci kolem sebe slyší spoustu decibelů, může pak být problém vtáhnout je do té komorní atmosféry.
Chystáte s Ahn Triem ještě nějaké další akce, kromě festivalů?
Chtěli bychom hrát ještě víc, ale bavili jsme se o tom, že pokud budeme chtít ještě hrát v Americe, musíme nazkoušet další písničky v angličtině. Uvidíme. Rádi bychom se s nimi podívali do Soulu, ale ještě není nic konkrétního domluveno.
Na podzim chytáte s Ahn Triem další české miniturné?
Je to v plánu. Ale, jak už jsem říkal, ten projekt je hodně finančně náročný - doprava, ubytování... Měli jsme domluvený finanční příspěvek, který teď krachnul, takže nad tím visí otazník. Ale vážně bychom to rádi uskutečnili. Tentokrát by nás lákalo udělat víc destinací. A pak jednáme o jednom speciálním koncertě v netradičním místě mimo Prahu, ze kterého by vznikl audiovizuální záznam. Víc ale nechci prozrazovat, všechno je zatím jen v jednání.
