Miley Cyrus: Can't Be Tamed

V písni Robot, na konci své třetí studiové desky Can't Be Tamed, která je dance-popovým opusem, Miley Cyrus křičí: "Já nejsem tvůj robot! Přestaň mi říkat, že jsem součástí velkého stroje!" Ale Cyrus je vskutku součástí velkého stroje - a také je v té podobě asi lepší, než v této, která se snaží oprostit od své minulosti.

Mezi pantheonem popových Disneyovských ikon, je totiž stále Miley Cyrus tou nejdivočejší kartou. A víte proč? U tohoto díla z továrny Disney máme alespoň jednu jistotu, a to že je skutečně člověk - její otec je Billy Ray Cyrus, který trpí srdečními neduhy, tedy je zde závan jakési lidskosti. To je mnohem více, než lze říci o Jonas Brothers, kteří dávají na každém kroku jakoby najevo, že byli stvořeni k dokonalosti v Petriho miskách, a to nejspíše šíleným vědcem s vysokou záští vůči lidstvu samotnému.

Can't Be Tamed má odstartovat novou, takříkajíc vzrušující image Miley Cyrus. Nicméně stojí za zmínku, že před dvěma lety, když Cyrus pózovala pro Annie Leibovitz zabalená pouze v prostěradle, kdy odhalila část zad, způsobilo to pozdvižení, tehdy rodičovské blogy navrhovaly lidem ať pálí její CD. Disney Channel z toho taky neměl zrovna dvakrát radost, což je při snaze o udržení image malé popové princezny dosti pochopitelné. Vymanila se tedy Miley Cyrus deskou Can't Be Tamed z osidel tohoto dětského "zla"?

Ne. Velké sbory a zkreslené kytary vystřídal pop-dance, ravové synťáky a zpěv dobarvený Auto-Tune. Nelze se tak ubránit pocitu, že ve snaze vytvořit si větší individuální identitu, stala se Miley Cyrus mnohem více hodnou zapomenutí, neboť mizí v šedivém průměru a podprůměru současné pop scény, a nepřináší už nic nového. To je ještě umocněno skutečností, že písničky prostě nejsou dostatečně silné, aby překonaly obvyklé produkce ostatních interpretek, se kterými nyní Miley chce soupeřit.