Mňága a Žďorp: Vždycky jsme dělali jen to, co jsme sami chtěli

Mňága a Žďorp oslaví 25 let kariéry mimořádným tribute albem. Jejich hity pro tuhle příležitost přezpívaly přední české a slovenské kapely. t-music vám jednotlivé písně přináší v exkluzivní premiéře každé pondělí. Teď už ale první díl rozhovoru s frontmanem Petrem Fialou - nejen o připravované kompilaci.

Poslechněte si, jak Wohnouti přezpívali Mňágu

Začnu tradičně – jak jde život?
Jde to dobře, děkuju! Prožil jsem hezké svátky a nastal úžasnej leden. Chodím po horách sám, se psem i s dětmi. Jezdíme se ženou na koních a pořád topíme v krbu párátkama z jednohubek z Vánoc. Taky slivovice se docela povedla. Samozřejmě ale i pracujeme a když nejsme večer úplně kožení, koukáme na film... Tak nějak.

Na Apríla oslaví Mňága a Žďorp kulaté jubileum. Je jasné, co je 25 let u člověka – jak ale bereš čtvrtstoletí v životě kapely?
No, uteklo to... (smích) Což je vlastně dobře! Nikdy to nebyla nuda a vždycky jsme dělali jen to, co jsme sami chtěli - čímž neříkám, že bylo vždycky všechno jen dobré. Taky jsme se párkrát málem rozešli… Ale nějak se to vždycky srovnalo. Asi jsme chtěli, aby to bylo tak, jak to je.

Vzpomeneš si ještě na nejtěžší moment v historii Mňágy?
Myslím, že to bylo vždycky okolo výměn členů kapely. Už skutečnost, že to dojde tak daleko, je znamení, že vztahy a komunikace nefungují a vládne ne-li úplně blbá, tak aspoň napjatá atmosféra. Je to fakt těžký. Kapely jsou vlastně takové malé rodiny. Pokud děláš s někým hudbu, je to prostě intimní vztah, spoustu toho spolu sdílíte. Asi nejhůř mi bylo, když cestou na koncert do Bratislavy zkolaboval náš tehdejší bubeník Karel Mikuš se slinivkou a my ho dovezli do špitálu jen tak tak živého.

Pojďme k připravované kompilaci - co tě vedlo k nápadu oslavit 25 let prostřednictvím alba plného předělávek? 
Nikdy jsme neslavili žádné výročí, tak jsem si řekl, že bychom to mohli zkusit. Ale udělat to jinak, než jen nějaký další výběr nejznámějších písniček a výroční šňůru. Nápad s coververzema jsem dostal na dovolené loni v lednu. Jsem totiž taky sběratelem tributních alb a docela dost je i poslouchám – zvlášť ty od Joy Division, Depeche Mode nebo Kiss jsou prostě zábavný! Zbožňuju desky Martina Gorea z Depeche Mode, který točí sólovky jen s coververzema a jednu jsem zrovna s sebou v Thajsku měl… Tak mi přišlo vtipné, udělat něco podobného i v domácím prostředí. Oslovil jsem všechny, které jsem oslovit chtěl, pár tipů mi dala i kapela nebo kamarádi.

Na albu bude figurovat téměř třicet českých a slovenských kapel. Jaks je oslovoval? Z očí do očí nebo po drátech?
Začal jsem samozřejmě po drátech, ale se spoustou lidí jsem mluvil osobně. Vzal jsem auto a vyrazil vždycky na dva tři dny po Česku. Byly to fakt spanilé jízdy - za den jsem měl setkání tak s osmi lidmi. To máš čajovna, hospoda, vinárna, kavárna, park, domácí studio, parník, zahrada, rokáč, podkroví - různí lidi, různý prostředí, bezvadný setkání. O práci jsme mluvili vždycky jen chvilku, to bylo jasný hned, zbytek pohoda! Mezitím zběsilé jízdy Prahou sem a tam... Bylo to skvělý! Ale taky jsme se někdy domlouvali jen po mailech, s Longital jsem například ve spojení jen přes Facebook.

PETR FIALA z Mňágy BLOGUJE: Pohádka

Ať už Tři sestry, Wohnouti nebo Skyline, každá z vybraných kapel má svůj jasný rukopis – nebál ses, že jim mňágovské písničky nesednou?
Nejenže jsem se nebál - já se strašně těšil! Jediné, co jsem po oslovených kapelách chtěl, bylo, aby se u toho bavily. Hudbu všech těch skupin docela dobře znám, mám je rád a všechno jsou to fajn lidi – od blbců bych nic nechtěl! (smích) 

Zajímá mě, jak probíhal výběr songů a která písnička šla na dračku nejvíc?
Myslím, že se hodně kapel ptalo na Hodinový hotel. Nakonec ho udělali WWW a myslím, že pro ortodoxní fanoušky to bude trochu pohroma. (smích) Ale to je právě jejich úhel pohledu, nás by takhle chladnej podkres pod ten text prostě nenapadnul. Dost lidí taky mělo od začátku jasno v nějaké konkrétní písničce, která je kdysi oslovila, například Xindl X chtěl Něgdy, nic se mnou nekonzultoval, rovnou to natočil a poslal. Nebo jsem věděl, že chci, aby Výhledově natočila Slobodná Europa, ta a žádná jiná! Nebo si Roman Holý neomylně vybral pro Monkey Business Chceš mě? Chci tě!, což jim fakt sedlo.

Jaké to pro tebe je, slyšet písničky, které už jsi tisíckrát hrál naživo, v úplně nové podobě? Ve stylu ska, elektro…
Mě to baví! Vážně oceňuju, jak poctivě to všichni vzali. Někteří do skladeb ani moc nevrtali, jen do nich dali svou energii - například Tři sestry nebo Bratři Orffové, a je to ono. Někteří to překopali z gruntu jako Už jsme doma. Dost kapel sáhlo i do textu – někdo lehce, někdo víc – například Wohnouti… A někdo dopsal text skoro celý svůj jako Pragounion. Nejdál zašli Midilidi, kteří nic nepředělávali a rovnou natočili svou písničku v našem stylu. To mě dostalo! Po hudební, textové, obsahové i výrazové stránce je to Mňága, ale jsou to Midilidi. Paráda!

Vy jste v podstatě donutili Monkey Business a Skyline zpívat v češtině… Vzpírali se trochu?
Vůbec! Mně by ani nevadilo, kdyby to udělali. Angličtina je fakt těžká pohoda. Ale oni to chtěli takhle.

Proč na desku nepřispěli AC/DC?
Ježiš, já vůl! Já na ně zapomněl!