Mňága & Žďorp: Začnou si to stahovat a jsme v pr...

Okolnosti vzniku 2DVD osvětluje Petr Fiala, zpěvák, kytarista a hlavě autor oněch legračně depresivních textů, které nejen, že vám připadaly až osudově trefné v době chvíli po pubertě, ale snadno se s nimi ztotožníte i pod hrozbou krize středního věku. Pozor, dojde i na morální apel všem stahovačům & paličům.

Založili jste vlastní vydavatelskou firmu, protože jste nechtěli točit koncert levně na tři kamery, jak by to z úsporných důvodů řešil dosavadní vydavatel EMI, ale pořádně na devět. To ale situaci úplně nevysvětluje. Konec konců jste mohli točit pod EMI a dorovnat podíl na nákladech, což dělá kde kdo i v případě CD... Nebo by vám do toho pak kecali?

Tak to mě vůbec nenapadlo... Přišlo mi jednodušší udělat věci jak chceme a za své a hotovo. Taky bych určitě nechtěl dorovnávat náklady, o kterých bych si myslel, že jsou třeba zbytečně vysoké. S EMI jsme přestali počítat ve chvíli, kdy nám oznámili, že musí čekat, až jim z Londýna oznámí, co můžou dělat a co ne. A musím ještě říct, že pokud nám kdy v EMI kecali do tvorby, bylo to vždy ku prospěchu věci, ať už to byl Kočár nebo Franta Fiala. Vztahy máme dobré, On stage jsme jim dali do distribuce.

PETR FIALA z Mňágy BLOGUJE: On Stage

Proč jste se vlastně rozhodli pořídit koncertní DVD a rekapitulaci zrovna teď? Kapela je „ve zvláště dobré formě"?

Posledních pár let se mi zdá, že kapela opravdu hraje docela dobře, že ty písničky živě znějí výborně, že koncerty mají skvělou atmosféru, a tak mi přišlo vhodné natočit koncert. Kapela nebyla proti. Nedělali jsme z toho žádnou vědu. Natočili jsme běžný koncert, žádní hosté, žádné speciální akce, dvě hodiny Mňágy. Dali jsme si ale záležet na tom, aby obraz a zvuk byl co možná nejlepší. Hned na začátku jsme si ujasnili, že nebudeme dělat levné DVD.

Pochopitelně jste museli sehnat sponzory. Šlo to snadno? Má na to muzikant vůbec buňky?

Chtěli jsme to nejdřív udělat úplně bez nich, prostě bychom se na to složili z koncertů. Tak mi to připadá nejsprávnější. Koncert jsme natočili za své, pak už to bylo horší...Výsledná suma byla fakt děsná, bylo jasný, že se to hned tak nevrátí, a tak jsme nakonec nějaké sponzory a kamarády oslovili a někteří nám i pomohli. Všem velice děkujeme!

Plánujete, že i další počiny včetně studiových alb už vydáte ve vlastní, respektive surikatí režii?

Asi jo. Nebráníme se spolupráci s nějakým vydavatelem, ale už víme, že to zvládneme i sami, takže je to jedno. Je to víc práce, ale i víc radosti a motivace. Samozřejmě je blbý, že jak to vydáš, tak si to lidi začnou stahovat a jsi v prdeli. Lidi se alibisticky ohánějí tím, že nechtějí podporovat nadnárodní koncerny a předražené desky, tak jsem zvědav, jak přistoupí k pětihodinovému dévédéčku za tři stovky, které si kapela vydala sama.

Mňága: Pseudodokument o Visáčíc je boží (1. část rozhovoru)

Proč jste vlastně nazvali vydavatelství Surikata? Jasně, Surikaty jsou hezká zvířátka, ale je v tom i nějaká symbolika?

Symbolika je v té pohyblivosti, ve vykulených očích, které propátrávají okolí. I my pozorujeme okolí našich bydlišť a na co přijdeme, dáme do písniček.

Jaké je vidět se po letech ve cvičebním úboru, viz videoklip Kocourkov?

No, uteklo to...

Poznamenalo natáčení DVD program koncertu, třeba tak, že jste zařadili víc starších písní, když už jde o „zvěčnění"? Nebo šlo o běžný současný repertoár?

Je to program, který se sestavoval a tříbil poslední dva roky. Natáčecí koncert byl ve šňůře jiných vystoupení a ty byly všechny stejné. Průřez starými i novými písničkami. Letos už hrajeme zase trochu jinak, písničky z Takže dobrý...Občas si dám práci a podívám se pořádně, co vlastně hrajeme a většinou jsou to písničky z druhé poloviny existence kapely plus pár skalních hitů z úplných začátků. Natočili jsme kolem sto padesáti písniček, máme z čeho vybírat.

Považujete některý moment koncertního záznamu za obzvláště vydařený?

Mně se líbí koncert právě v té syrovosti a akčnosti,  v jaké je zaznamenaný. Je tam hodně výbornejch detailů muzikantů i diváků. Považuju to za vydařené celé. Bál jsem se jak sviňa, aby to nebylo trapné...ale myslím, že není.

Jaké to vlastně je zpívat po dvaceti letech třeba Hodinový hotel? Dá se s tím ještě ztotožnit?

Naprosto se s tím dá ztotožnit. Hlavou mi v tu chvíli letí celej život. Samozřejmě už jsem dnes jinde, našel jsem smysl života a černýho plyšáka jsem pomyslně předal jinejm borcům, ať se trápí. Ale ty písničky ke mně a ke kapele patří, jsou dobrý a jsou záznamem jednoho období, kterým jsme prošli. A je dobrý si to všechno občas lehce připomenout... aby Milan věděl.

Proč na koncertě mezi písněmi často pokřikujete „oh my god"?

Jen tak, paroduju hysterický americký zpěváky, bejbé...

A co vy a anglismy obecně?

Něco mi přijde legrační, něco protivný. Nejvíc mám rád češtinu...Ale třeba taková ta prkenná angličtina bez přízvuku, kterou kdysi mluvil v americkém Kongresu Václav Havel, to je prostě pro labužníky! Junou?!

Ajnjú end dzenkjú for intrvjú!