Monkey Business: Máte na to minutu
Právě dnes se album Twilight of Jesters? objevilo na pultech. Nahrávka obsahuje třináct písní a stejně jako v minulosti se na jejím vzniku podílela řada zajímavých hostů. Posluchači se tak můžou těšit na osvědčený hlas Glenna Hughese (ex-Deep Purple a Black Sabbath). Představí se i Ashley Slater (Freak Power), rapper James Cole nebo Vlasta Třešňák. V průběhu března až května pak "opičáci" novou desku podpoří i koncertním turné po mnoha českých městech.
Nejen o nové nahrávce jsme si spolu s kapelou nedávno popovídali... A jak už to bývá u bussinesovské party zvykem, vyžívala se především v ironických vtípcích a odvádění hovoru od tématu... Tuhle její mistrovskou disciplínu oceníte především ve druhé části rozhovoru, kterou tu zveřejníme za týden...
Jak se máte?
Matěj Ruppert: Dobře.
Pavel Mrázek: Ale jo, dobře... Akorát mi vadí to počasí venku, dost člověka skličuje.
Pojďme k vaší nové desce, už obal je zajímavý, kdo je autorem?
Pavel: Dělali jsme ho dohromady, s Romanem a Matějem.
A kdo ten obrázek namaloval?
Pavel: Lela Geislerová, nejstarší ze sester Geislerových.
Myslím, že už samotný cover napovídá, o čem ta deska je...
Matěj: No... Už to může být jakýmsi návodem...
Zajímalo by mě, proč jste jako pilotní singl vybrali právě píseň Who Killed My Libido?
Matěj: Protože je to sakra dobrá písnička.
Tak to jsou snad všechny, ne?
Matěj: To určitě, a proto jsme si hodili korunou... Ba ne, tahle nám přišla „nejvíc singlová".
Pavel: Navíc k ní máme video, nápad klipu nejvíc seděl zrovna k téhle věci.
Takže vy jste klip přiřazovali k písničce?
Pavel: Někdy to tak děláme, něco natočíme a pak zkoušíme, k čemu to nejlíp pasuje.
Ale je to hodně nápadité video. (k Matějovi) Tuším, že za vás nezaskakovali dubléři?
Matěj: Byl to samozřejmě originál. Stálo mě to asi dva měsíce tréninku, ale zvládl jsem to dobře. (směje se)
Kdo vymyslel scénu s pupkama?
Pavel: To napadlo nás všechny.
Matěj: Je to stará scénka, kterou děláme vždycky v restauračním zařízení. Děláme to už asi deset let a pořád nám to připadá legrační. Po takovém sedmém pivu to vždycky přijde samo...
V klipu jsou i prostřihy z vánoční Lucerny, jak jste si ji vlastně užili?
Matěj: Nádherně, bylo to nejenom vtipné, ale i krásné. Tentokrát jsem měl i já docela dobrý zvuk, takže jsem si skvěle zahrál. Navíc jsme tam měli hosta a kamaráda Glenna Hughse, což byl další ohromný zážitek.
A vy jste věděli, co zahraje?
Pavel: My jsme se to hlavně museli naučit.
Chystáte se teď vyrazit na turné trochu mě překvapilo, že v seznamu není Praha.
Matěj: Ale bude tam. Jen zatím ještě přemýšlíme, kde koncert uděláme.
Pavel: Chceme udělat „open air". Bohužel to nejde zrealizovat na Vyšehradě, protože je tam hrozný hluk, takže asi skončíme ve Žlutých lázních..
Pojede s vámi nějaký koncert i Glenn?
Matěj: S Glennem budeme hrát teď 6. března na Žebříku. Tam bude působit velká část Monkey Business jako jeho doprovodná kapela, ještě s jinými muzikanty. Teď v únoru s ním točíme videoklip, jedeme za ním do LA.
Můžete říct, jaká to bude písnička?
Matěj: Můžeme - bude to na písničku Gumball.
Na desce máte i píseň s Vlastou Třešňákem - jako reakci na totalitu.
Pavel: Chtěli jsme tam dát svou zkušenost, protože jsme zažili obojí v nějakém rozumném věku a můžeme srovnávat.
Vidíte v minulé době nějaké plusy?
Pavel: Nějaký starý sentiment tu možná je, byl jsem malý, bydleli jsme na Vinohradech a prolézali jsme tam baráky a dvorky... Všechno bylo zpustlé, nikdo se o nic nestaral... Nebo jsme chodili v Bráníku podél řeky - dneska je to všechno soukromý, je tam golfové hřiště, vypadá to hezky a nepustí vás tam.
Matěj: Centrum Prahy se totálně vylidňuje. Máte tam jen samé hotely...
Pavel: Ten kapitalismus je špatný v tom, že paradoxně není pro lidi.
A jak vnímáte třeba změnu u lidí? Jak se mění jejich charaktery...
Pavel: Charaktery? Já myslím, že lidi jsou pořád stejní. Kdo byl vekslák nebo taxikář - to je prostě typ člověka. To nejsou žádní komunisti. Kdo je komunista? To je u mě člověk, který využívá nějaký systém, opírá se o nějakou ideologii...
(K Matějovi) Myslím si, že vy jste daleko extrémnější v názorech...
Matěj: Já jsem extrémnější vůči levici.
Pavel: Mě zajímá dostat se do toho hlouběji.
Matěj: Žádný systém není pro lidi.
Pavel: Příklad kapitalismu. Byli jsme v Londýně, měli jsme tam koncert pro plný klub. Pak jsme vyšli na zahrádku a tam za námi přišel nějaký chlapík, ať vypadneme, že tam nesmíme být. Tak jsme šli dovnitř, bylo tam děsné vedro a já jsem si potřeboval zakouřit. Tak jsem šel ven a u vchodu mi nějaký dement řekl: „Ne, ten kelímek necháš tady." - A co to je? Je to nějaká svoboda? Normální buzerace. Je tam spousta pokryteckých věcí, které mě štvou. Tady je zatím chlív - já bych samozřejmě byl rád, aby to tak zůstalo. I když to s sebou nese to, že nemáme dokonalé soudnictví, právní řád, zdravotnictví,...
Matěj: Mně taky daleko víc vyhovuje systém, který je u nás. Je daleko chaotičtější, takže se v něm skryje spousta věcí, které nám všem ještě zajišťují rozumnou míru svobody. Třeba já jsem se asi před třemi lety stal kuřákem, dřív mi taky vadilo být v zakouřeném prostředí, ale nikdy jsem nebyl toho názoru, že jako nekuřák mám právo přijít do restaurace a říct, že se nesmí kouřit. Anebo že je zákaz kouření na zastávkách. To je podle mě úplný nesmysl.
Proč?
Matěj: No proto, že to jde přece vyřešit úplně rozumnou domluvou lidí.
Vy myslíte, že dneska jsou lidi schopní se domluvit?
Matěj: Věřím, že ano. Už třeba jenom v tom, že když bude nějaký hulvát na stanici kouřit a čudit mi do nosu, tak udělám tři kroky vedle. A samozřejmě když já jako kuřák budu kouřit, tak budu dělat všechno proto, abych tím neomezoval ostatní. Budu se o to samozřejmě snažit.
Tady ale jde o to, jaký člověk je...
Matěj: Samozřejmě. Ale já jsem člověk důvěřivý, spíše se snažím hledat na lidech ty lepší stránky a věřím, že je ti lidé budou mít.
Pavel: (navztekaně) Podle mě má všechno začínat výchovou dětí. Když na ni člověk nemá čas, má co dělat, jen aby se uživil, tak to pak vede ke špatným koncům.
Můžeme se vrátit zpátky k vaší nové desce...
Matěj: Jasně. Máte na to minutu. (smích)
Jak vás napadla píseň Bob Marley's Soccer Shoes?
Matěj: Třeba tuhle věc jsme řešili už dlouho...
Pavel: Co dělal Bob Marley - pořád jen ... roštěnky, kouřil jointy a hrál fotbal...
Ten název sám o sobě určitě zaujme...
Pavel: Uvozuje hlavně raggae a Jamajku. Ale samozřejmě je i od toho, aby zaujal.
Matěj: Ten text je v podstatě o tom, že komunita, která poslouchá reggae, si podle mě neuvědomuje, že Jamajka je země, která má jedno z nejdrsnějších podnebí, kde je totální chudoba, slamy plné gangů, je to opravdu krutá země, kde můžete velmi snadno přijít k úrazu. To není žádná pohoda a sluníčko. To je velká mýlka.
Pavel: A tohle najdete všude, stačí se podívat třeba na herce. Nějaký má spoustu rolí hodných stařečků a přitom je to úplně mizerný otec.
Na albu máte řadu hostů, zajímavé je, jak jste se dostali k Ashley Slaterovi, paradoxně přes Moskvu...
Matěj: A nejen to, všechny hosty jsme vždycky kontaktovali my a museli je nějakým způsobem přemlouvat. A tady to byla opačně. Bylo to přes jednoho kamaráda, který má klub v Moskvě, takže se nám Ashley ozval - poslal Romanovi mail, shodou okolností asi tři týdny před tím, než jsme jeli na jeho koncert.
Nedávno jste vystupovali na nominačním večeru Českého lva. Co vy a filmy? Chodíte do kina?
Matěj: Zrovna včera jsem se snažil dostat do kina na film, který jsem chtěl vidět a bylo vyprodáno.
Jaký to byl? Dneska není moc filmů vyprodaných...
Matěj: Podivný případ Benjamina Buttona.
Jaký snímek byste ocenili Českým lvem?
Matěj: Ani nevím, co tam je... Karamazovi, Venkovský učitel...
Pavel: Přiznám se, že jsem ani jeden z nich neviděl. Mám dítě, tak není čas. Ale jinak mám filmy rád.
Matěj: Taky jsem toho moc neviděl, takže nevím, ale rád se dívám. Třeba zrovna včera jsem si koupil kompletní nejlepší DVDčka Vinnetoua. Koupil jsem Vinnetou Rudý gentleman, Poklad na Stříbrném jezeře a Poslední výstřel. Ten je strašně smutný... A ještě vřele doporučuju kompletního Fantomase, to je bomba...
To Be Continued...
Fotogalerie: Monkey Business Vánoční koncert Lucerna 10. 12. 2008, Sázavafest 1. 8. 2008
© Iva Marešová
